Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Při ROZPTYLUJICÍCH rozptylováním

(2) a břímě nesoucích;

(3) a lehce plynoucích

(4) a dle rozkazu rozdělujících,

(5) (přisahám, že) co slibováno jest vám, zajisté jest pravdivo:

(6) a že (den) súčtování přijde nezvratně.

(7) Při nebi plném (hvězdných) drah,

(8) věru řeč vedete rozličnou:

(9) odvrácen od ní bude ten, jenž byl odvrácen.

(10) Nechť pobiti jsou lháři,

(11) kdož v hloubi (nevědomosti) své jsou lhostejni,

(12) a táží se: „Kdy přijde ten den súčtování?“

(13) V den ten na ohni budou zkoušeni:

(14) „Okuste této zkoušky své, již uspíšiti chtěli jste!“

(15) Však bohabojní v zahradách budou a u pramenů.

(16) při-jímajíce to, co dal jim Pán jejich za to, že předtím dobře činili:

(17) jen málo v noci spávali:

(18) z jitra za odpuštění prosili:

(19) ze statků svých patřičný podíl prosícím a odvrženým dávali.

(20) Na zemi znamení jsou pevně věřícím,

(21) i ve vás samých: což neprohlédnete?

(22) A na nebi výživa jest vaše a to, co slíbeno jest vám;

(23) a při Pánu nebes a země přisahám: pravda jest to, jako že mluvíte!

(24) Zdaž došla tě pověst o hostech Abrahama poctěných,

(25) když přišli k němu a řekli: „Pokoj tobě,“ a řekl: „Pokoj vám! — Jsou lidé to neznámí.“

(26) I poodešel k rodině své a přinesl tele krmené:

(27) a předložil jim je, řka: „Zdaž nepojíte snad?“

(28) A zachvěl se před nimi bázní; oni pak řekli: „Neboj se“ a oznámili mu narození mládce moudrého.

(29) I přišla žena jeho; vzkřikla a udeřivši se v tvář svou, řekla: „Stařena (jsem již) neplodná.“

(30) Řekli, „Tak řekl Pán tvůj; on zajisté vševědoucí jest a moudrý.“

(31) Řekl (Abraham): „A jaký jest cíl váš, ó poslové?“

(32) Řekli: „Zajistéť posláni jsme k lidu provinilému,

(33) abychom seslali naň kamení z hlíny (pálené),

(34) u Pána tvého jmény výstředníků znamenané.“

(35) A vyvedli jsme ven z města věřící:

(36) však nalezli jsme v něm jen jeden dům, kde (lidé)odevzdáni byli do vůle boží;

(37) a zanechali jsme v něm znamení pro ty, kdož bojí se trestu bolestného.

(38) A (též) v Mojžíšovi, když poslali jsme jej k Faraonovi s mocí zjevnou:

(39) však odvrátil se on i přední lidu jeho, řka: „Kouzelník to, neb (duchem) posedlý!“

(40) I zachvátili jsme jej i vojska jeho a vmetli jsme je v moře; neb byl hoden pohany.

(41) A též v (lidu) ‘Ád, když poslali jsme naň vichr ničivý,

(42) jenž neponechal ničeho v cestě své, aniž by nebyl v prach to obrátil.

(43) A v (lidu) Tsemúd, když řečeno mu bylo: „Těšte se z požitků svých dočasně!“

(44) Však protivili se rozkazu Pána svého a zachvátil je vichr bouřný, ani naň hleděli.

(45) A nebyli s to, udržeti se v stoje, aniž si pomoci.

(46) A v (lidu) Noemově, před nimi, neb lidem byl prostopášným.

(47) A nebesa zbudovali jsme vlastnoručně a dali velký rozsah (jim):

(48) a zemi (jak koberec) jsme rozprostřeli: jak krásně byla námi rozložena!

(49) A všechny věci stvořili jsme v párech, abyste si toho byli pamětlivi.

(50) Utíkejte se tedy k Bohu: jáť pak zajisté jsem vám od něho varovatelem zjevným!

(51) A nečiňte (si) s Bohem bohů jiných: jáť zajisté jsem vám od něho varovatelem zjevným!

(52) Stejně tak, kdykoli přišel k těm, již před nimi byli, prorok, řekli jen: „Kouzelník to, neb (duchem) posedlý.“

(53) Dávají si to navzájem dědictvím? Ano, lid jest to svévolný.

(54) I odvrať se od nich, nebude ti to zazlíváno:

(55) však napomínej, neb zajisté napomenutí prospěje věřícím.

(56) A stvořil jsem Džinny a lidi jen proto, aby mne uctívali.

(57) Nežádám si od nich výživy, aniž žádám si, aby mně jídlo dávali.

(58) Zajisté Bůh jest Živitel silný, pevný!

(59) Nepravostným pak zajisté připadne stejný úděl, jaký připadl rovným jim předtím: nechť tedy na mne nepospíchají!

(60) A běda těm, kdož neuvěřili, přede dnem soudu jejich, jenž slíben jest jim!