Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Čti, ve jménu Pána svého, jenž stvořil:

(2) stvořil člověka z KRVE SRAŽENÉ:

(3) čti, neb Pán tvůj jest nejvýš šlechetný,

(4) jenž naučil (psaní) pérem:

(5) naučil člověka, co byl nevěděl.

(6) Ale ne; člověk zajisté jest svévolný,

(7) jakmile vidí se soběstačným.

(8) Zajisté (však) k Pánu tvému (vede všeho) návrat!

(9) Co míníš o tom, jenž zbraňuje

(10) služebníku (božímu), když modlí se?

(11) Co míníš, kdyby raději následoval (pravé) vedení,

(12) neb přikazoval bázeň boží?

(13) Co míníš, když lhářem zval (proroka) a odvrátil se?

(14) Což nevěděl, že Bůh zajisté vidí?

(15) Ale ne; nepřestane-li, dojista uchopíme jej za kštici,

(16) kštici prolhanou, hřešící!

(17) Nechť zavolá pak členy spolku svého:

(18) my zavoláme strážce pekelné!

(19) Ale ne: neposlouchej ho, však na tvář svou padej a (k Bohu) se přibližuj!