Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Chvála Bohu, jenž stvořil nebe i zemi a ustanovil temnoty i světlo! A pak ti, kdož neuvěřili, staví Pánu svému rovných.

(2) On to byl, jenž stvořil vás z hlíny a určil lhůtu vašeho žití: a u něho též určena jest lhůta (zmrtvýchvstání) — vy pak přece ještě pochybujete!

(3) On jest Bohem na nebi i na zemi: on zná všechna tajemství i zjevná doznání vaše a ví, co si zasluhujete.

(4) Není jednoho znamení mezi znameními, jež přišla jim od Pána jejich, od kterého by se nebyli odvrátili.

(5) A lží nazývali pravdu, když přišla jim: však vbrzku dojde je zpráva o tom, z čeho žert si tropili.

(6) Zdaž nevidí, kolika pokolením dali jsme zahynouti před nimi? Upevnili jsme bydlení jejich na zemi pevněji, než bydlení vaše: přehojné seslali jsme jim deště, a pod nohami jejich téci dali jsme řekám: nicméně zahubili jsme je pro hříchy jejich a jiným dali jsme po nich vzrůsti pokolením.

(7) I kdybychom byli seslali ti Knihu na papyrech, a kdyby byli mohli; dotknouti se jí rukama svýma, jistě by byli řekli neveřící: „Toto jest kouzelnictví zjevné.“

(8) A říkají: „Dokud nebude seslán mu anděl —,“ však kdybychom byli seslali anděla, byl by jistě býval s nimi konec: v tom případě nebylo by jim bývalo popřáno odkladu.

(9) A i kdybychom poslali anděla, tu dali bychom mu podobu muže a oděli bychom jej šatem, podobným jejich.

(10) Již před tebou tropili si lidé smích z proroků, však obklopeni byli vysměvační z nich tím z čeho žert si tropili.

(11) Rci: „Projděte zemí a vizte, jaký byl trest oněch, kdož nazývali proroky lháři.“

(12) Rci: „Komu přináleží vše, což na nebi jest a na zemi?“ Rci: „Bohu!“ On předepsal sobě milosrdenství jako povinnost: on zajisté shromáždí vás v den zmrtvýchstání, o němž není pochyby. Ty, kteří duše své v zatracení uvrhli a (proto) nevěří.

(13) Jemu přináleží vše, co přebývá v noci i ve dne: a on vše slyší a ví.

(14) Rci: „Zdaž koho jiného vezmu si za přítele kromě Boha. Stvořitele nebe i země, jenž vše živí, sám ničím nejsa živen?“ Rci: „V pravdě nakázáno jest mi, abych byl prvním, jenž odevzdá se plně do vůle boží: ty pak nepatřiž k mnohobožcům.“

(15) Rci: „Zajisté bojím se odporovati Pánu svému, aby netrestal mne v onen den velký!

(16) Kdožkoli pak bude zbaven trestu v den onen, tehdy smiloval se nad ním Bůh: a to dojista bude štěstím zjevným.

(17) Sešle-li Bůh na tě zlo, nikdo nemůže tě zprostiti jej mimo něho a sešle-li ti dobro – onť zajisté nade všemi věcmi moc má.

(18) Onť nejvyšším jest vládcem služebníků svých: onť moudrý jest a o všem zpraven!“

(19) Rci: „Co nejpádnějším jest svědectvím?“ Rci: „Bůh sám Bůh jest svědkem mezi mnou a vámi: a zjeven byl mi tento Korán, abych jím varoval vás a ty, které dojde. Zdaž dosvědčovati chcete snad, že vedle Boha jsou bohové jiní?“ Rci: „Já takového svědectví nedávám.“ Rci: „Naopak, on jest Bůh Jediný a zajisté nenesu viny za to, co vy s ním spolčujete.“

(20) Ti, kterým jsme dali Knihu, znají ji, jako znají syny své; ti, kteří sebe samy uvrhli v zatracení a (proto) nevěří.

(21) A kdo nepravostnějším jest nad toho, jenž vymýšlí lži o Bohu a lží nazývá znamení naše? Zajisté, Bůh nepopřeje úspěchu nepravostným.

(22) A v den, kdy shromáždíme je všechny, řekneme k těm, kteří společníky dávali Bohu: „Nuž, kde společníci jsou vaši, jež stavěli jste na roveň Bohu dle domněnek svých?“

(23) Pak nenaleznou jiné vytáčky, než to, že řeknou: „Při Bohu, Pánu našem, nedávali jsme mu společníků.“

(24) Hle, jak lhou proti sobě samým a jak ztratila se jim božstva jimi vymyšlená!

(25) A někteří z nich naslouchají ti, však clonou zastřeli jsme srdce jejich, takže nelze jim pochopiti Koránu, a tíhu vložili jsme v uši jejich. A i kdyby viděli všemožná znamení, nevěřili by v ně a dokonce přijdou k tobě a hádají se s tebou ti, kteří nevěří, řkouce: „Věru, toto jsou pouze pověsti starých.“

(26) A zabraňují druhým věřiti a sami vzdalují se: však nicméně sebe samy vrhají v záhubu a nejsou si toho vědomi.

(27) A kdybys viděl je tehdy, až postaveni budou nad oheň pekelný, volati budou: „Kéž mohli bychom se navrátiti! Již nenazývali bychom lží znamení Pána našeho a stali bychom se věřícími.“

(28) Ano, zjevným stalo se jim co před tím skrývali: však i kdyby se navrátili, znovu by přidrželi se toho, co bylo jim zapovězeno, neboť zajisté lháři jsou.

(29) Říkají: „Není jiného života, mimo života našeho pozemského a nikdy budeme vzkříšeni.“

(30) Však kdybys viděl je tehdy, až postaveni budou před Pána svého, řekne Bůh: „Nuž, není to pravda?“ I řeknou: „Zajisté ano, při Pánu našem!“ Tehdy řekne Bůh: „Okuste tedy trestu za nevíru svou.“

(31) Ztraceni budou ti, kdož lží nazývali setkání s Bohem, když přikvačí na ně nenadále hodina. Řeknou tehdy: „Běda nám, že na lehkou váhu brali jsme ji,“ a ponesou břemena svá na zádech svých: špatné bude břímě jejich!

(32) Život pozemský pouze hrou jest a kratochvílí a bydlení v životě budoucím zajisté větší cenu má pro bohabojné: zdaž nikdy toho nepochopíte?

(33) Víme dobře, že zarmucují tě řeči jejich: však ne tebe nazývají lhářem, nýbrž znamení boží zapírají nepravostní.

(34) Vždyť již před tebou nazýváni byli proroci lháři: však oni trpělivě snášeli obvinění tato i příkoří, dokud nepřišla jim pomoc naše, neboť nikomu nelze změniti slov božích, jakž známo ti je z dějin proroků.

(35) Zajisté tíží tě vzdalování jejich a kdybys mohl, přál bys si, abys mohl vyhloubiti propast v zemi, nebo žebřík postaviti k nebi, a tak učinil jim znamení. Kdyby Bůh chtěl, shromáždil by je všechny na cestě pravé: pročež nebuď pošetilým.

(36) Bůh vyslyší jedině ty, kdož naslouchají: a mrtvé Bůh vzkřísí, načež k němu navrátí se.

(37) Říkají: „Nebude-li znamení sesláno mu od Pána jeho, neuvěříme.“ Rci: „Bůh zajisté má v moci seslati znamení,“ však většina jich není si toho vědoma.

(38) Není živočicha na zemi, aniž ptáka létajícího pomocí křídel svých, kteří by netvořili pokolení, podobného vašemu. Neopomenuli jsme ničeho v Knize: všichni tvorové pak shromážděni budou u Pána svého.

(39) Ti, kdož lží nazývají znamení naše, hluši a němi jsou, v temnotách: Bůh zavádí do bludu, koho chce, a koho chce, uvádí na stezku přímou.

(40) Rci: „Co míníte? Kdyby přišel na vás trest boží, neb přišla hodina, budete volati někoho jiného, než Boha? Řekněte, jste-li pravdomluvnými!“

(41) Ano, jej volati budete a on zbaví vás toho, čeho prosíte jej, aby zbavil vás, bude-li chtíti: a tehdy zapomenete na ty, jež dávali jste mu za společníky.

(42) Již před tebou poslali jsme proroky k národům a seslali jsme na národy ony nehody a protivenství, aby ponížili se.

(43) Nicméně, když protivenství seslali jsme na ně, neponížili se, nýbrž zatvrdla srdce jejich a Satan způsobil, že zalíbení nalezli ve skutcích svých.

(44) A když zapomněli varování proroků, otevřeli jsme jim brány veškerých radostí: a když nejvíce radovali se z toho, co obdrželi, z nenadání dotkli jsme se jich a v zoufání uvrženi jsou,

(45) a do posledního zničen byl lid nepravostný: a chvála Bohu, Pánu světů veškerých!

(46) Rci: „Co míníte? Kdyby Bůh odejmul vám zrak i sluch a pečeť vložil na srdce vaše, který bůh mimo Boha mohl by vám je nahraditi? Hle, kolikerým způsobem ukazujeme jim znamení svá a přece se od nich odvracejí!“

(47) Rci: „Co míníte? Kdyby trest boží přišel na vás z čista jasna, anebo byl předběžně oznámen, bude kdo jiný zahuben, vyjma nepravostných?“

(48) Posíláme proroky své pouze jako hlasatele dobrých zvěstí, neb jako varovatele: a kdožkoli uvěří, a polepší se, tomu netřeba se báti, aniž rmoutiti se.

(49) A ty, kdož lží nazývali znamení naše, zastihne trest za nešlechetnost jejich.“

(50) Rci: „Neříkám vám: U mne jsou pokladnice boží, aniž říkám: Známy jsou mi věci skryté, aniž říkám vám: Jsem anděl. — Následuji pouze to, co zjeveno mi bylo.“ Rci: „Zdaž roven jest slepý vidoucímu? Což nedovedete si toho rozložiti?“

(51) A varuj ty, kdož bojí se, že jednoho dne shromážděni budou u Pána svého, mimo něhož nebudou míti ani zastánce, ani přímluvce — aby báli se.

(52) A nezapuzuj těch, kteří volají Pána svého zrána i za večera, toužíce po spatření tváře jeho. Nepřináleží ti souditi je v čem pro pohnutky jejich, aniž přináleží jim souditi tebe v čem pro zámysly tvé. Zapudíš-li je pak, patřiti budeš mezi nepravostné.

(53) Takovýmto, způsobem zkoušeli jsme je navzájem, aby řekli lidé: „Zdaž tito jsou to mezi námi, jež Bůh obdařil přízní svou?“ Což nezná Bůh nejlépe ty, kteří jsou vděčni?

(54) Když přijdou k tobě ti, kteří uvěřili ve znamení naše, rci: „Pokoj s vámi! Pán váš předepsal sobě milosrdenství za povinnost: a tak, dopustí-li se kdo z vás hříchu z nevědomosti a pak obrátí se kajícně a polepší: Bůh zajisté velký jest v odpouštění, slitovný.

(55) Takto jasně vysvětlujeme znamení svá, aby zjevnou byla učiněna stezka zločinných.

(56) Rci: „Zakázáno bylo mi, abych uctíval ty, jež vzýváte vedle Boha.“ Rci: „Nebudu následovati choutek vašich, neboť zbloudil bych pak a nebyl bych veden správně.“

(57) Rci: „V pravdě jednám dle jasných důkazů od Pána svého, však lží je nazýváte. To, co žádáte si, abych uspíšil nad vámi, není v moci mé: soud pouze u Boha jest; on prohlásí pravdu a on nejlepším jest hádek skončovatelem.“

(58) Rci: „Kdyby v moci mé bylo to, co žádáte si, abych uspíšil nad vámi, byl by již býval skončen rozpor mezi mnou a vámi: však Bůh nejlépe zná nepravostné.

(59) Onť klíče má k věcem skrytým: nikdo nezná jich mimo něho. Onť ví, co na souši jest i na moři a nespadne lístku bez vědomí jeho: a není zrnka v temnotách země, ni stébla zeleného, ani zvadlého, jež zanešeno by nebylo v Knize zjevné.

(60) A on jest to, jenž uspává vás za noci a ví, co zasloužili jste si během dne: pak probouzí vás za dne, aby naplněna byla (vaše) lhůta předurčená: pak navrátíte se k němu: a pak on zpraví vás o tom, co jste činili.

(61) A on vítězným jest nad služebníky svými: on posílá strážce, aby bděli nad vámi, dokud nepřijde k některému z vás smrt: tehdy poslové naši přijmou duši jeho a nikoho neopomenou.

(62) Poté navráceni jsou k Bohu, skutečnému Pánu svému. Zdaž jemu jedinému nepřináleží soud? On zajisté nejrychlejším jest z účtovatelů.“

(63) Rci: „Kdo vysvobodí vás od temnot souše a moře, když voláte k němu pokorně a potají, řkouce: Vysvobodíš-li nás z tohoto neštěstí, zajisté budeme ti vděčni?“

(64) Rci: „Bůh jedině vysvobodí vás z něho a z každého protivenství: a přece ještě dáváte mu společníky!“

(65) Rci: „V jeho moci jest seslati na vás trest s hůry i z pod nohou vašich a uvrci vás v nekoj roztržek a dáti jedněm z vás okusiti násilí druhých. Hle, jak různým způsobem vysvětlujeme jim znamení svá, aby konečně pochopili.

(66) Však lid tvůj lži nazval (Korán), ač pouhou jest pravdou. Rci: „Nejsem nikterak obhájcem vaším.

(67) Každé proroctví má své určité místo a věru, zvíte o tom!“

(68) Uvidíš-li pak některé ani pouštějí se do hovoru o znameních našich, drž se jich zpátky, dokud nepřevedou rozmluvu na jiný předmět: a stane-li se, že Satan dá ti zapomenouti na tuto výstrahu, neprodlévej, jakmile sis ji byl připomněl, nadále mezi nepravostnými.

(69) Ne snad, že bohabojným příslušelo by je za to nějak souditi: ale proto mají býti toho pamětlivi, aby báli se Boha.

(70) A vzdal se těch, kteří za hru a kratochvíli považují náboženství své a jež omámil život pozemský: a připomeň jim tímto, že každá duše propadne (záhubě) za své vlastní skutky a nebude míti zastánce, ani přímluvce kromě Boha. I kdyby pak nabízela všemožné vyrovnání, nebude přijato od ní: a těm, kdož záhubě propadli věčné za skutky své, nápojem bude voda vroucí a trest bolestný je očekává za nevíru.jejich.

(71) Rci: „Zdaž vedle Boha budeme vzývati někoho, jenž nemůže nám ani prospěti, ani škoditi? Obrátíme-liž se na podpatcích svých poté, když Bůh uvedl nás na cestu přímou, podobni tomu, jenž vlivem zlých duchů zabloudil v poušti, ač soudruzi jeho naň volají, zvouce jej na pravou cestu: Pojď k nám!“ Rci: „Zajisté vedení boží jest pravé vedení: a poručeno nám bylo, abychom oddali se do vůle Pána světů.“

(72) A zachovávejte modlitbu a bojte se Boha: neboť u něho budete shromážděni.

(73) Onť v pravdě stvořil nebe i zemi a v den, kdy řekne: „Staň se,“ stane se. Slovo jeho pravdou jest: jemu jedinému náleží moc v den, kdy zahlaholí roh: on stejně dobře zná svět neviditelný, jako viditelný, neboť on moudrý jest a o všem zpraven.

(74) A (vzpomeň), když Abraham řekl otci svému Ázarovi: „Zdaž modly béřeš si za bohy? V pravdě vidím, že ty i lid tvůj v bludu jste zjevném.“

(75) A takto ukázali jsme Abrahamovi panství nebes i země,aby utvrzen byl ve vedení svém.

(76) A když stíny noci obklopily jej, spatřil hvězdu i řekl: „Totoť jest Pán můj !“ Však když zašla, řekl: „Zalíbení nemám v bohu mizivém.“

(77) Když pak spatřil vycházeti měsíc, děl: „Totoť jest Pán můj!“ Však když zašel, řekl: „Kdyby můj (pravý)Pán mne nebyl vedl, byl bych jistě jedním v lidu zbloudilém.“

(78) Když pak spatřil vycházeti slunce, děl: „Totoť jest Pán můj; tenť, zajisté jest největším!“ Však když zašlo, děl: „Lide můj, odříkám se vašeho spolčování s Bohem bohů jiných.

(79) Obracím tvář svou k tomu, jenž stvořil nebe i zemi, jsa následovníkem pravé víry a nejsem z těch, kdož spolčují s Bohem bohy jiné.“

(80) I hádal se s ním o tom lid jeho. Řekl: „Zdaž hádati se chcete se mnou o Bohu, jenž uvedl mne na stezku pravou? Jáť nebojím se těch, které spolčujete s ním, leda že by Bůh něco chtěl; neboť Bůh obsahuje vše věděním svým: což nevezmete toho v úvahu?

(81) A jakž měl bych báti se těch, které spolčujete s Bohem, když vy nebojíte se spolčovati s Bohem cosi, k čemu on nebyl seslal vám nijakého zmocněním ? Která z obou stran má větší nárok na bezpečí — rcete, víte-li?

(82) Ti, kdož uvěřili a neodívají víry své nepravostí, zajisté v bezpečí jsou a vedeni cestou pravou.”

(83) Tyto důkazy dali jsme Abrahamovi proti lidu jeho. Povyšujeme na stupně proroctví koho chceme: Pán tvůj zajisté moudrý jest a vševědoucí.

(84) A dali jsme mu Isáka a Jakuba a vedli jsme oba cestou pravou: a před tím uvedli jsme na cestu pravou Noema a z potomstva jeho Davida a Šalamouna a Joba a Josefa a Mojžíše a Árona. Takovýmto způsobem odměňujeme ty, kdož dobře činí.

(85) A Zachariáš a Jan a Ježíš a Eliáš: jedenkaždý z nich patřil ke spravedlivým.

(86) A Ismaele a Elisea a Jonáše a Lota: všechny, tyto vyznamenali jsme nad ostatní lidstvo.

(87) Rovněž z otců jejich i potomků a bratrů jejich vyvolili jsme mnohé a vedli jsme je na stezku přímou.

(88) Toto jest vedení Boha: vede jím, koho chce ze služebníků svých: však spolčují-li s ním jiné bohy, pak bezvýslednými budou všechna díla jejich.

(89) To jsou oni, kterým dali jsme Knihu, a soudnost a proroctví: však neuvěrí-li v ně potomstvo jejich, svěříme je lidu, jenž nebude odpírati jim víry své.

(90) Tito jsou oni, jež Bůh uvedl na cestu pravou: tudíž následuj vedení jejich. Rci: „Nežádám od vás za to platu: jestiť to pouze napomenutí všemu stvoření.“

(91) Nečiní si správného úsudku o moci Boha ti, kdož říkají: „Nikdy neseslal Bůh ničeho tvoru lidskému.“ Rci „Kdo seslal Knihu, kterou přinesl Mojžíš, aby světlem a vedením byla lidstu: kterou píšete na svitcích papyru, prohlašujíce část z ní veřejně, ale zatajujíce velký díl její, ač poučeni jste jí byli o tom, co jste neveděli ani vy, ani otcové vaši?“ Rci: „Bůh (to byl),“ a pak ponech je, aby bavili se planými řečmi svými.“

(92) A tuto Knihu seslali jsme plnou požehnání a na potvrzení Knihy, kterou již máte, abys varoval jí matku měst a všechno vůkolní obyvatelstvo. A ti, kdož věří v život budoucí, věří v ni a přesně dodržují modlitby své.

(93) Však kdo nepravostnějším jest toho, jenž lži vymýšlí o Bohu, aneb říká: „Bylo dáno mi zjevení,“ ač pranic nebylo mu zjeveno; a toho, jenž praví: „Seslati mohu stejnou knihu,“ jakou seslal Bůh?“ Však kdybys viděl nepravostné v záplavě smrti, a anděly, ani vztahují ruce své řkouce: „Vydejte duše své: dnes odměněni budete trestem potupným za to, co nepravdivého říkali jste o Bohu a za to, že vůči znamením jeho pyšně chovali jste se.

(94) Vracíte se k nám nyní, samotni, tak jak stvořili jsme vás z prvopočátku, zanechávajíce za sebou všechny statky, jimiž obštědřili jsme vás: a nevidíme přicházeti s vámi přímluvčích vašich, o kterých domnívali jste se, že společníky jsou Boha. Přetrženy jsou všechny pásky mezi vámi a prchli od vás ti, které mnili jste (bohorovnými).“

(95) A Bůh dává vzcházeti zrnu i pecce datlové: vyvádí, živé z mrtvého a vyvádí mrtvé ze živého: takový jest Bůh! Proč tedy odvracíte se od něhož

(96) On dává vzcházeti ranní zoře: noc určil k odpočinku a slunce a měsíc k měření času. Takové jest určení Mocného, Vševědoucího.

(97) On učinil vám hvězdy, abyste vedeni jimi byli v temnotách souše i moře. Jasně ukázali jsme znamení svá těm, kdož chápou.

(98) On jest to, který vzbudil vás z jedné duše a určil vám příbytek i schránu: takto jasně ukázali jsme znamení svá lidem, kteří dovedou porozuměti.

(99) On jest to, který sesílá s nebe vodu: a dáváme ní vzrůsti bylinám všeho druhu; vodou dáváme vzrůsti zeleni, z níž vzrůstají pak urozená zrna obilná, a palmám, jichž větve visící hrozny datlí nesou a zahrady révy vinné a olivy a jablka granátová, jež podobají se sobě navzájem, ale nejsou stejná. Pohleďte na plody jejich, jak tvoří se a dozrávaji, v tom zajisté znamení jsou lidu věřícímu.

(100) Nicméně učinili Džinny společníky Boha, ač on sám je byl stvořil: a vynalezli proň syny a dcery v nevědomosti své. Chvála budiž jemu: on povýšen jest nade vše, co mu připisují!

(101) Stvořitel nebe i země, jakž mohl by míti syna, když nemá společnice a když všechno stvořil a všechno ví?

(102) Toto jest Bůh, Pán váš: není Boha, kromě něho, Stvořitele všech věcí; pročež jemu se klaňte, neboť on nade vším vede dozor.

(103) Ničí pohled nedostihne jej, však on dostihuje pohledy (lidí): on, vše pronikající, o všem zpravený.

(104) Nyní viditelné přišly vám důkazy od Pána vašeho: kdožkoli vidí je, k jeho vlastnímu jest to prospěchu: kdožkoli pak slepým jest vůči nim, k jeho vlastní jest to škodč. Jáť pak nejsem nad vámi opatrovníkem!

(105) Takto různým způsobem vysvětlujeme znamení svá, aby řekli: „Jsi učený,“ a abychom objasniti je mohli lidem chápajícím.

(106) Následuj to, co zjevenoti bylo Pánem tvým; není Boha kromě něho! a vzdaluj se mnohobožců.

(107) Kdyby Bůh chtěl, nedávali by mu společníků: však neustanovili jsme tě opatrovníkem nad nimi, aniž jsi poručníkem jejich.

(108) Neurážej nikterak božství, jež vzývají vedle Boha, aby z nenávisti neuráželi Boha v nevědomosti své. Takovýmto způsobem zkrášlili jsme každému národu skutky jeho: pak navrátí se k Pánu svému a on jim poví, jaké byly skutky jejich.

(109) A nejopravdovější přísahou přisahali při Bohu, že učiněno-li jim bude znamení, jistě uvěří v ně. Rci: „Znamení činiti jest jedině v moci Boha a nedává jich pocítiti vám, neboť i kdyby učiněna byla, neuvěří.“

(110) A odvrátíme srdce jejich i zraky od pravdy, ježto neuvěřili napoprvé a necháme je blouditi (bez vodítka) ve svévoli jejich.

(111) I kdybychom anděly seslali jim, a i kdyby mrtví k nim promlouvali, a i kdybychom shromáždili všechny věci, před nimi v zástupech, neuvěřili by, vyjma kdyby Bůh tomu chtěl: však většina jich není si toho vědoma.

(112) Takovýmto způsobem učinili jsme každému proroku nepřátele: pokušitele mezi lidmi a Džinny, kteří našeptávají si navzájem pozlátkem vyzdobené řeci. A kdyby Pán tvůj byl chtěl, nebyli by tak činili, pročež vzdal se jich a planých jejich výmyslů.

(113) Nechť tedy nakloní se srdce těch, kteří nevěří v život budoucí k myšlence této a nechť naleznou v ní zalíbení a nechť dobudou si, čeho si dobývají.

(114) Zdaž jiného soudce budu žádati si vyjma Boha, když on byl to, jenž seslal vám Knihu rozbornou? Ti, jimž dali jsme Knihu, vědí, že jest v pravdě seslána Pánem tvým: pročež nebudiž z pochybovačných!

(115) Slova Pána tvého dokonalá jsou v pravdě i spravedlnosti a nikdo nemůže změniti slov jeho: neboť on vše slyší a ví.

(116) Však budeš-li poslouchati většinu obyvatelů této země, zavedou tě se stezky boží, neboť následují pouze domněnky a jsou jen lháři.

(117) Zajisté Pán tvůj nejlépe ví, kdo zbloudil se stezky jeho a nejlépe ví, kdo správně veden jest.

(118) A jezte z toho, nad čím prosloveno bylo jméno Boha, věříte-li ve znamení jeho.

(119) A proč nejedli byste z toho, nad čímž proneseno bylo jméno Boha, když již označil vám, co zapověděl vám jísti, vyjma v případě, kdybyste nezbytím byli k tomu přinuceni? Však mnozí svádějí druhé náruživostmi svými z nevědomosti své: zajisté Pán tvůj nejlépe zná přestupníky!

(120) A vzdalujte se zdánlivého i skutečného hříchu, neboť ti, kdož hříchu si dobývají, odměněni budou za to, čeho dobyli si.

(121) Pročež nejezte z ničeho, nad čím nebylo proneseno jméno boží, neboť hříchem jest to: a pokušitelé jistě našeptávati budou stoupencům svým, aby hádali se s vámi o tom; však poslechnete-li je, budete rovni mnohobožcům.

(122) Zdaž ten, jenž byl mrtev a jejž vzkřísili jsme a jemuž dali jsme světlo, aby kráčel v něm mezi lidem, má býti roveň tomu, který kráčí v temnotách, ze kterých nevyjde nikdy? Takovýmto způsobem zkrášleny byly nevěřícím skutky jejich.

(123) A takovýmto způsobem učinili jsme v každém městě předáky (hříšníků) jeho, aby prováděli v něm (vychytralé)podvody své: však koho jiného podvádějí, než sebe samy, ač nejsou si toho vědomi?

(124) A když učiněno jest jim znamení, praví: „Neuvěříme, dokud nebude učiněno nám znamení takové, jaká dána byla prorokům božím.“ Bůh nejlépe ví, kam dáti poslání své. Ty, kdož prohřešili se, postihne opovržení u Boha a trest přísný za (vychytralá) podvodnictví jejich.

(125) A koho Bůh vésti chce cestou pravou, toho hruď otevře Islámu a koho zavésti chce, toho hruď učiní úzkou a těsnou, jako by pozvednouti chtěla se k nebi. Takovýmto potupným trestem navštíví Bůh nevěřící.

(126) Toto jest stezka Pána tvého přímá: nyní jasně označili jsme znamení svá těm, kdož přemítají.

(127) Pro ně obydlí míru připraveno jest u Pána jejich a on přítelem jim bude v odměnu za skutky jejich.

(128) V den, kdy shromáždí je Bůh všechny, řekne: „Shromáždění Džinnů, příliš mnoho (dostali jste) od lidí.“ Tehdy řeknou stoupenci jejich mezi lidmi: „Pane náš, vypomáhali jsme si navzájem, však nyní dostihli jsme lhůty, kterou předurčil jsi nám.“ I řekne Bůh: „Oheň budiž bydlištěm vaším: v něm přebývati budete věčně, leda že by Bůh jinak chtěl!“ Zajisté, Pán tvůj moudrý jest a vševědoucí.

(129) Takovýmto způsobem dáváme nepravostným jedny druhým za přátele, v odměnu za skutky jejich.

(130) „Ó shromáždění Džinnů a lidí, což nepřišli vám proroci ze středu vašeho, předříkávajíce vám znamení má a varující vás před setkáním tohoto dne?“ Tehdy řeknou: „Doznáváme to sami proti sobě.“ Zaslepil je život pozemský a sami o sobě doznají, že byli nevěřícími.

(131) To (stalo se) proto, že Bůh nikdy nezničil měst způsobem krutým, dokud obyvatelé jeho ničeho netuší.

(132) A každému určen jest stupeň odměny dle skutků jejich a Pán tvůj zajisté není lhostejným k tomu, co činíte.

(133) A Pán tvůj v pravdě jest bohatým: a plným slitovnosti: kdyby chtěl, zahladil by vás a následníky vašimi učinil by koho by chtěl, stejně jako dal vzrůsti vám ze semene lidí jiných.

(134) Zajisté to, čím hrozeno jest vám, přijde a nejste s to, tomu zabrániti.

(135) Rci: „Lide můj, jednej dle nejlepší možnosti své, jakož i já činiti budu: a zvíte pak, kdo skončí v obydlí věčném. Věru, nepovede se dobře nepravostným.

(136) A určují Bohu podíl z toho, čemu dává vzrůsti z plodin a DOBYTKA jejich, díce: „Toto patří Bohu“ — tak totiž domnívají se — „a toto společníkům, jež dáváme mu.“ Však to, co patří společníkům, dávaným jimi Bohu, nedojde Boha nikdy, ale to, co patří Bohu, dojde společníky, dávané jimi Bohu. Jak špatné jsou názory jejich!

(137) Takovýmto způsobem společníci, dávaní jimi Bohu, způsobili, aby mnohým modloslužebníkům dobrým zdálo se zabíjení dětí jejich: proto, aby v záhubu uvedli je a spletením pokryli náboženství jejich. A kdyby Bůh, byl chtěl, nebyli by tak činili: pročež vzdal se jich a planých výmyslů jejich.

(138) A říkají: „Tato dobytčata a tyto plodiny jsou zasvěcené a nikdo jiný nepožije z nich, vyjma toho, jejž budeme chtíti“ — tak totiž domnívají se — „a na hřbety toho dobytka zapovězeno jest nakládati břemena.“ Jest te pak dobytek, nad nímž nevyslovují jméno Boha, vymýšlejíce v tom všem o Bohu lživá tvrzení. Však Bůh odmění je za všechny výmysly jejich.

(139) A říkají: „Mláďata v útrobách těchto dobytčat povolena jsou mužskému pohlaví a zapovězena našim ženám. Však (narodí-li se) mrtva, nechť obě pohlaví se o ně dělí. Bůh odmění je za jejich rozlišování: on zajisté moudrý jest a vševědoucí!

(140) Záhubě propadli ti, kdož zabíjeli děti své z pošetilosti, a nevědomosti: a zapověděli to, co Bůh dal jim potravou, vymyšlejíce v tom lživá o Bohu tvrzení: zbloudili a nebyli vedeni cestou pravou.

(141) On to jest, jenž dává vzrůsti zahradám vinným, podepřeným loubím i nepodepřeným: a palmám datlovým a obilí různého druhu výživy: a olivám a jablkům granátovým, jež jsou si navzájem podobny a nepodobny. Jezte z plodů jejich, když dozrají a odveďte patřičný podíl z nich v den sklizně: však nebuďte marnotratnými, neboť Bůh nemiluje marnotratných.

(142) Mezi dobytčaty jsou pak některá k nošení břemen a jiná k zabití: i jezte z toho, čím obdařil vás Bůh a nenásledujte stop Satana, neboť on zajisté nepřítelem jest vám zjevným.

(143) Osm máte na vybranou dobytčat v párech: dvé z bravu, a dvé z druhu koz. Rci: „Zdaž zapovězeno jest vám jísti dva samce, anebo dvě samice, anebo to, co obsazeno jest v lůně samic? Poučte mne o tom, dle pravdomluvnosti své.“

(144) A z velbloudů dvé a ze skotu dvé. Rci: „Co zapovězeno jest vám jísti: dva samce, anebo dvě samice, anebo to, co obsaženo jest v lůně samic? Zdaž byli jste svědky toho, že Bůh to vše nařídil? A kdož nešlechetnějším jest toho, jenž lži vymýšlí o Bohu v nevědomosti své a zavádí lidi? Bůh zajisté nevede stezkou pravou nepravostných.“

(145) Rci: „Nenalézám v tom, co zjeveno mi bylo, jiné zápovědi ohledně jídla, vyjma toho, že zapovězeno jest jíst zdechliny, prolitou krev a maso vepřové, neboť toto nečistotou jest a pohoršením: a rovněž, co usmrceno bylo ve jménu jiného boha, než Boha jediného. Však kdožkoli přinucen jest k tomu nezbytím, nikoli ze svévole aneb náklonnosti k hříchu — v pravdě, Bůh velký jest v odpouštění, slitovný.“

(146) A Židům zapověděli jsme všechna dobytčata mající kopyto a mimo to tuk skotu a bravu, vyjma hřbetního a tuku v útrobách, aneb toho, jenž lne ke kostem. Takto odměnili jsme je za svévolnost jejich a my zajisté jsme spravedlivými.

(147) A když nazývají tě lhářem, rci: „Pán váš jest nesmírný ve slitovnosti své, však neodvrací hněvu svého od lidu provinilého.“

(148) Ti, kdož dávají Bohu společníky, řeknou: „Kdyby Bůh chtěl, nebyli bychom mu dali společníků, aniž otcové naši, aniž bychom byli co zapovídali.“ Stejným způsobem nazývali předchůdcové jejich proroky lháři, dokud neokusili přísnosti naší. Rci: „Zdaž máte nějaké vědění? Ano-li, ukažte nám je! Však ve skutečnosti následujete pouze domněnky a ničím jiným nejste, nez lháři.“

(149) Rci: „Bůh jedině nezvratný má důvod: a kdyby byl chtěl, byl by vás všechny vedl cestou pravou.“

(150) Rci: „Přiveďte tedy svědky své, aby dosvědčili, že Bůh zapověděl tato (dobytčata).“ A dosvědčí-li to, nesvědč s nimi a nenásleduj choutek těch, kteří lží nazývají znamení naše a těch, kdož nevěří v život budoucí a rovných staví Pánu svému.

(151) Rci: „Pojďte sem: zopakuji vám, co Pán váš zapověděl vám, totiž: abyste nedávali mu společníků nijakého druhu: abyste laskavi byli k rodičům svým: abyste nezabíjeli dětí svých z nedostatku, neboť my postaráme se o potravu vám i jim: abyste vzdalovali se smilstva zjevného i skrytého: a abyste nikoho nezabíjeli proti zákazu božímu, vyjma vyžaduje-li toho spravedlnost. Toto jsou zákony Boha vám, abyste již jednou pochopili.

(152) A nepřibližujte se jmění sirotka, vyjma s úmyslem zlepšiti, je, dokud nedospěje plných let. Dávejte plnou míru a správnou váhu. Neukládáme nikomu břemen nad síly jeho. Vyslovujete-li pak úsudek, buďte spravedlivými, i kdyby jednalo se o vašeho příbuzného a naplňujte věrně smlouvu s Bohem: toto příkazem jest vám od Boha, abyste jej byli vždy pamětlivi:

(153) a toto jest stezka má; jest přímá, pročež následujte ji. Nenásledujte stezek jiných, abyste nebyli zavedeni od stezky boží. Toto příkazem jest vám od Boha, abyste se ho báli.“

(154) Pak dali jsme Mojžíšovi Knihu: úplnou byla pro toho, jenž dobře činí a podrobným rozlišením mezi všemi věcmi a vedením a milosrdenstvím, aby uvěřili v setkání s Pánem svým.

(155) A Kniha tato, již seslali jsme, požehnána jest: pročež následujte ji a bojte se Boha, abyste nalezli slitování.

(156) Abyste pak neřekli: „Dvěma národům seslána byla Kniha před námi, ale lhostejni jsme byli k učení jejich.“

(157) Nebo abyste neřekli: „Kdyby nám byla bývala seslána Kniha, byli bychom lépe ji následovali než oni.“ Nyní pak přišlo vám jasné vysvětlení od Pána vašeho a vedení i milosrdenství: kdož tedy nešlechetnějším jest toho, jenž lží nazývá znamení Boha a odvrací se od nich? Ty, kdož odvracejí se, odměníme nejhorším trestem za to, že se odvraceli.

(158) Snad čekají, že přijdou k nim andělé, neb přijde sám Pán tvůj, nebo přijdou nějaká znamení Pána tvého? V den, kdy přijdou znamení Pána tvého, ničeho nepomůže duši víra její, neuvěřila-li před tím, aniž té, jež nevykonala ničeho dobrého ve víře své. Rci: „Jen čekejte: my také čekáme.“

(159) Nepatřiž nijak k těm, již rozštěpují náboženství své a rozpadávají se v sekty: ponech věc jejich na rozhodnutí Bohu. On pak poví jim, co činili.

(160) Kdožkoli vykoná dobrý skutek, desateronásobně odmeněn bude: kdožkoli pak vykoná zlý skutek, stejnou pouze mírou bude odměněn: a nikomu nebude nijak ublíženo.

(161) Rci: „Mne pak uvedl Pán můj na stezku přímou, k náboženství pravému, víře Abrahamově, jenž pravým byl věřícím a nebyl z těch, kdož Bohu dávají společníky.“

(162) Rci: „V pravdě, modlitby mé a obřady, jež konán, a život a smrt přináležejí Bohu, Pánu světů,

(163) jenž nemá společníka: toto přikázáno mi bylo a já prvním jsem z muslimů

(164) Rci: „Zdaž jiného budu přáti si za Pána, když on Pánem jest věcí všechněch? Jedině pro sebe pracuje každá duše a žádná, nesoucí břemeno, neponese břemene druhé: pak k Pánu svému nevrátíte se a on zpraví vás o tom, v čem jste se rozcházeli.

(165) On jest to, jenž učinil vás nástupci (předchůdců vašich) na zemi a pozvedl jedny z vás nad druhé o různé stupně, aby zkoušeti vás mohl tím, čím obdařil vás. Zajisté Pán můj rychlý jest v trestání, ale též velký v odpouštění, slitovný.“