Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Přisahati mi netřeba při této KONČINĚ, –

(2) neb ty přece bydlíš v této končině —

(3) ni při otci a tom; co zplozuje!

(4) Vždyť člověka my stvořili jsme v soužení;

(5) což za to má, že přemoci jej nikdo není s to?

(6) Říká: „Ztrávil jsem statky převelké.“

(7) Což za to má, že nikdo jej neviděl?

(8) Což nedali jsme mu očí dvé

(9) a jazyk (též), i retů dvé?

(10) A neuvedli jej na silnic dvé?

(11) A přece ještě nepodjal se (vzestupu po) svahu.

(12) A co poví ti, co jest (vzestup po) svahu?

(13) Toť výkup zajatců,

(14) neb jídla dávání v den hladový

(15) sirotkovi, blízkému příbuznému;

(16) neb chuďasovi v prachu úpícímu:

(17) a pak býti z těch, kdož uvěřili a navzájem povzbuzují se k trpělivosti a navzájem povzbuzují se k soucitu.

(18) Tito budou státi po pravici;

(19) a ti, kdož neuvěřili ve znamení naše, státi budou po levici:

(20) oheň (jak klenba) je obklopí.