Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Há. Mím.

(2) Seslání Knihy od Boha, Mocného, Moudrého!

(3) Zajisté v nebi a v zemi znamení jsou věřícím;

(4) jakož i ve stvoření vás a v živočiších rozptýlených po zemi, znamení jsou lidu víry pevné;

(5) a ve střídaní noci se dnem, a v tom, co Bůh seslal s nebe výživou, jíž oživuje zemi zmrtvělou; a v přeměně větrů, znamení jsou lidu chápavému.

(6) Tato jsou znamení boží, jež předčítáme ti v opravdovosti: a v jakou rozpravu uvěří (tito lidé) po (zamítnutí) Boha a znamení jeho?

(7) Běda každému (velkému) lháři hříšnému,

(8) jenž naslouchá znamením božím, ana předčítána jsou mu, a pak setrvává v pýše své, jako by jich neslyšel: tomuto věstiž trest bolestný!

(9) A naučil-li se čemu ze znamení našich, tropí si z nich šprým: těmto všem (schystán) jest trest potupný!

(10) S zadu jich bude peklo: a neprospěje jim pranic to, čeho si byli dobyli, aniž ti, jež brali si za ochránce vedle Boha; jim (schystán) jest trest velký!

(11) Toto jest (pravé) Vedení; a těm, kdož neuvěřili ve znamení Pána svého, (schystán) jest trest útrap bolestných.

(12) Bůh to byl, jenž podrobil vám moře, aby lodi pluly po něm dle rozkazu jeho, a abyste snažili se dosíci (tak)podílu z milosti, jeho: a abyste snad byli vděčni.

(13) A podrobil vám, což na nebi jest i na zemi: vše to jest od něho. Zajisté pak v tomto (všem) znamení jsou lidu přemýšlivému.

(14) Rci těm, kdož uvěřili, aby odpustili těm, kteří nedoufají ve dny boží, jež stanovil, aby odměnil lid dle konání jejich.

(15) Kdožkoli pak koná dobro, koná je ve svůj vlastní prospěch; a kdožkoli koná zlo, koná je proti sobě samému. Pak k Pánu svému navráceni budete.

(16) Kdysi již dali jsme synům Israele Knihu a soudnost, a proroctví: a výživou dali jsme jim věci dobré, a vyznamenali je nad lidstvo veškeré.

(17) A dali jsme jim jasné důkazy pro (naše) nařízení: a rozešli se (v mínění o nich) pouze poté, když přišlo jim vědění, ze vzájemné svévole. Zajisté pak Pán tvůj rozsoudí mezi nimi v den zmrtvýchvstání ohledně toho, v čem rozcházeli se.

(18) Poté pak ustanovili jsme tebe nad zákonem ohledně nařízení našich: i následuj jej a nenásleduj choutek těch, kdož nevědí.

(19) Neb oni zajisté neprospějí ti pranic proti Bohu: zajisté nepravostní jsou navzájem si ochránci, však Bůh ochráncem jest bohabojných.

(20) Tato (Kniha) jest prohlédnutím lidstvu a (pravým)vedením a milosrdenstvím lidu pevně věřícímu.

(21) Či domnívají se ti, kdož pášou špatnosti, že učiníme je rovnými těm, kteří uvěřili a konají dobré skutky, takže stejné bude jich žití a jich umírání? Jak špatně usuzují!

(22) Stvořilť pak Bůh nebesa i zemi v pravdě; aby odměniti mohl každou duši po zásluze její: a nebude jim ukřivděno.

(23) Co míníš? Ten, kdo vzal si za Boha choutku svou, a jejž Bůh zavedl vědomě, a pečeť vložil na sluch jeho a srdce jeho, a zastřel zrak jeho clonou — kdo uvede jej (na cestu pravou) poté, když Bůh (byl zavedl jej)? Což nebudete toho pamětlivi?

(24) A říkají: „Není nám jiného života, vyjma života našeho pozemského; umíráme a žijeme a pouze čas hubí nás.“ Však nemají o tom nijakého vědění: pouze tak domnívají se.

(25) A když předčítána jsou jim znamení naše jasná, jediný důvod jejich (proti nim) jest, že říkají: „Přiveďte nám sem tedy (zemřelé) předky naše, jste-li pravdomluvnými!“

(26) Rci: „Bůh vzbouzí vás k životu, pak dá vám zemříti: a pak shromáždí vás ke dni zmrtvýchvstání, o němž není pochybnosti; však většina lidí není si toho vědoma.

(27) Bohu přináleží panství nebes a země: a v den, kdy nadejde hodina (soudu), v den onen záhubě propadnou ti, kdož (pravdu) popírají.“

(28) A spatříš všechny národy KLEČÍCÍ; každý národ zavolán bude ke Knize své: v den ten odměněni budete dle skutků svých.

(29) Tato Kniha naše vyjadřuje se o vás dle pravdy, neb my zanášeli jsme v ní vše, což konali jste.

(30) A pokud se týče těch, kdož uvěřili a konali dobré skutky, uvede je Pán jejich v milosrdenství své: toť blaženost bude zjevná.

(31) A pokud se týče těch, kdož neuvěřili, (řekne se jim): „Což nebyla vám předčítána znamení naše? Však pyšně chovali jste se a byli jste lidem Provinilým!

(32) A když řeklo se (vám): ‚Slib boží pravdivý jest: a není pochybnosti o hodině (soudu),‘ říkali jste: ‚Nevíme co hodina (soudu) jest: máme ji za pouhou domněnku a nejsme o ní nijak ujištěni.‘“

(33) Tehdy zjeví se jim špatnost skutků jejich a obklopí je to, čemu se byli posmívali.

(34) A bude řečeno (jim), „Dnes zapomeneme na vás, jakož i vy zapomněli jste na setkání se (s námi) v den tento: a obydlím vašim bude oheň a nebude vám pomocníků.

(35) To za to, že za žert měli jste znamení boží a že zmámil vás život pozemský.“ Pročež v den ten nebudou již vyvedeni z ohně a nebude popřáno jim prominutí.

(36) Bohu tedy budiž chvála, Pánu nebes a Pánu země, Pánu veškerenstva!

(37) Jemuť přináleží velikost na nebi a na zemi a on mocný jest, moudrý.