Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Rci: „Bylo vnuknuto mi, že skupina DŽINNŮ naslouchala, a řekla: ,Zajisté slyšeli jsme Korán údivný,

(2) jenž vede k cestě správné: i uvěřili jsme veň a nikoho spolčovati nebudeme s Pánem svým.

(3) Onť pak – povýšena budiž sláva Pána našeho! – nevzal si manželky aniž syna má.

(4) Však jistý pošetilec mezi námi o Bohu tvrdil bláhovost.

(5) Mínili jsme pak, že nikdo z lidí nebo Džinnů neříkal by lež o Bohu.

(6) Někteří mužové mezi lidmi brali útočiště k mužům z džinnů, však ti rozmnožili pouze bláznivost jejich,

(7) a pak mnili, jakož i vy mnili jste, že Bůh nevzkřísí nikoho.

(8) Dostihlí jsme nebe, však shledali je plné strážců silných a šlehů plamenných.

(9) A seděli jsme na sedadlech v něm, abychom slyšeli: však kdokoli přislouchávat chce teď, shledá, že číhati naň bude šleh plamenný.

(10) A nevíme, zda zlo bylo míněno pro ty, kdož na zemi jsou, aneb žádal-li si Pán jejich pro ně cesty správné.

(11) Mezi námi jsou pak spravedliví a jsou mezi námi, kdož nejsou takými: jsme cest rozdílných:

(12) a mnili jsme, že nejsme s to, bychom znemožnili (zámyslů) Boha na zemi, aniž znemožníme mu to útěkem.

(13) A když slyšeli jsme Vedení, uvěřili jsme v ně: a kdo věří v Pána svého, nechť nebojí se škody, ani potupy.

(14) Jsou pak mezi námi ti, kdo odevzdali se do, vůle boží a ti, kdož se vzdalují: a kdožkoli odevzdal se do vůle boží, béře se cestou pravou.

(15) A pokud se týče vzdalujících se, budou peklu palivem.“

(16) Kdyby přidržovali ses přímé cesty, napojili bychom je vodou přehojnou,

(17) abychom jí vyzkoušeli je: však kdožkoli vzdaluje se od Napomenutí Pána svého, tento podrobí jej trestu tvrdému.

(18) Modlitebnice pak přináležejí Bohu (jedinému): pročež nevzývejte (současně) s Bohem nikoho.

(19) A když povstal služebník boží, aby vzýval jej, málem by byli umačkali jej náporem.

(20) Rci: „Jáť pouze vzývám Pána svého a nespolčuji s ním nikoho.“

(21) Rci: „Neníť v moci mé přičiniti vám škody nijaké, aniž dobra.“

(22) Rci: „Zajisté nikdo nemůže popřáti mi ochrany před Bohem, aniž najdu, kromě něho, útočiště;

(23) vyjma hlásání, jež přichází od Boha a poselství jeho: a těm, kdož neposlušni jsou Boha proroka jeho, zajisté schystán jest oheň pekelný, v němž přebývati budou věčně.

(24) Až když spatří to, co slibováno jest jim: pak zvědí, kdo nejslabším jest co do pomocníků a nejmenším co do počtu.“

(25) Rci: „Nevím, zda blízkým jest to, co slibováno jest vám, aneb prodlouží-li Pán můj toho příchod:

(26) on znatelem jest věcí skrytých a neodkrývá skrytých věcí svých nikomu,

(27) vyjma oněch poslů svých, v nichž zalíbení nalezl: tehdy pak zajisté kráčí před ním i za ním,

(28) číhaje, aby věděl, zda hlásali poselství Pána svého. On obklopuje věděním svým vše, co oni činí a přesný o všem počet vede.“