Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Žádal žadatel, by náhlý trest

(2) na nevěřící paď: nikdo (pak) nezbrání

(3) (seslání) jeho Bohem, Pánem STUPÁTEK:

(4) (po nichž) stoupají andělé a duch vzhůru k němu v průběhu dne, jehož délka jest padesát tisíc let.

(5) Pročež vyčkej s trpělivostí krásnou;

(6) oni vidí den onen daleký,

(7) však my vidíme jej blízkým:

(8) v den, kdy nebe bude jak mosaz roztavená,

(9) a hory budou jak vločky vlny (rudé):

(10) kdy nebude dotazovati se přítel vřelý přítele,

(11) ač hledět budou jeden na druhého. Rád by provinilec v den onen vykoupil se z trestu dětmi svými,

(12) a družkou svou, a bratrem svým,

(13) a příbuznými, již chrání ho,

(14) a obyvateli země všechněmi, kdyby pak spasilo jej to.

(15) Však nikoliv! Neb výheň,

(16) chopivši (je) za lebku,

(17) zvát bude ty, kdož zády obrátili se a odcházeli,

(18) a (statky) hromadili a schraňovali.

(19) Zajisť člověk stvořen byl prchlým:

(20) když zlo dotkne se jej, jest rozčilen;

(21) a když dobro se jej dotkne, zpupným jest:

(22) vyjma těch, kdož modlí se;

(23) kdož v modlitbě své stálí jsou;

(24) a v nichž jmění vždy jest podíl určený

(25) pro prosícího a pro odvrženého;

(26) a kdož věří v den poslední;

(27) a kdož před trestem Pána svého bázní chvějí se;

(28) -neb není, kdo před trestem Pána jejich byl by bezpečen —

(29) a kdož pohlavní údy své ostříhají,

(30) vyjma s manželkami svými a otrokyněmi: (pak)zajisté viny nemají:

(31) a kdo žádost svou nese dále toho, ti přestupníky jsou; —

(32) a kdož věci svěřené jim, jakož i závazky své věrně zachovávají;

(33) a kdož při svědectví svém pevně stojí;

(34) a kdož (dobu) modliteb svých pevně ostříhají:

(35) tito v zahradách (ráje) budou poctěni.

(36) Co stalo se tedy oněm, kdož neuvěřili, že horempádem běží před tebou,

(37) z prava i z leva shluknuti?

(38) Snad přeje si jedenkaždý z nich, aby uveden byl do zahrad rozkoše?

(39) Nikoliv. My stvořili jsme je, z čeho dobře vědí.

(40) Není třeba mi přisáhnout při Pánu východů a západů, že máme moc,

(41) abychom zaměnili je lepšími jich: v tom předejíti se nedáme.

(42) Pročež nech je, ať baví se, a hrají si, až potkají den svůj, jenž jest jim slibován:

(43) den, kdy vyběhnou z hrobů svých ve spěchu, jako by pod prapory se hrnuli;

(44) se zrakem sklopeným, hanou pokryti. Toto jest den, jenž byl jim slibován!