Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Ó (PLÁŠTĚM) POKRYTÝ!

(2) Vstaň a varuj!

(3) A Pána svého vyvyšuj!

(4) A oděv svůj očišťuj!

(5) A pohoršení se vzdaluj!

(6) A nebuď štědrým (proto), abys (jmění své) rozmnožil.

(7) A na Pána svého trpělivě čekej!

(8) A když zatroubeno bude v troubu,

(9) ten den pak bude den přetěžký,

(10) pro nevěřící (jistě) ne lehký.

(11) Nech mne s tím, jejž stvořil jsem, samotna:

(12) jemuž byl dal jsem statky rozsáhlé

(13) a děti, jako svědky (mu):

(14) vše na hladko mu uhladil.

(15) Pak ještě víc si žádá ode mne!

(16) Nikoliv! Zajisté vůči znamením našim byl odbojným:

(17) i uvalím naň vzestup přetěžký.

(18) Zajistéť vymýšlel a pořádal —

(19) nechť zabit jest – jak pořádal!

(20) Znovu, nechť zabit jest – jak pořádal!

(21) Pak (kolem sebe) pohlížel,

(22) obočí vraštil, mračil se,

(23) zády se obrátil, s pýchou vzdmul,

(24) a řekl: „Toť kouzelnictví jest jen strojené:

(25) řeč jest to pouze člověka.“

(26) Připékat v žáru pekla budu ho!

(27) Kdo poví ti, co žár pekla jest?

(28) Neponechává ničeho, aniž ušetří;

(29) pokožku lidem spaluje;

(30) nad ním devatenácte (strážců) jest:

(31) jedině anděly učinili jsme strážci ohně: a počet jich učinili jsme jen pokušením pro ty, kdož neuvěřili, aby ujištěni byli ti, jimž dána byla Kniha, a aby rozmnoženi byli ti, kteří uvěřili, a ve víře své; a aby nebyli v pochybnostech ti, jimž dána byla Kniha, jakož i ti, kteří uvěřili; a aby říkali ti, v jichž srdcích jest choroba a nevěřící: „Co chce Bůh říci tímto podobenstvím?“ Takovýmto způsobem zavádí Bůh v blud, koho chce, a vede (správně) koho chce; nikdo neví (počet) vojsk Pána tvého, mimo něho: totoť pak jest pouze napomenutí lidstvu!

(32) Nikoliv! při měsíci,

(33) a noci, když odchází,

(34) a jitru. když jasní se:

(35) (přisám, že peklo) zajisté jest jednou z (věcí)nejvážnějších,

(36) varováním lidstvu,

(37) pro každého z vás, jenž chce vpřed jít, neb opozditi se.

(38) Každá duše svých vlastních činů jest zárukou;

(39) jenže ti, kdož na pravici budou,

(40) v zahradách (ráje) navzájem budou se dotazovati

(41) ohledně provinilců,

(42) (řkouce jim:) „Co dovedlo vás z pekla žár?“

(43) Řeknou: „Nebyli jsme z těch, kdož se modlili;

(44) aniž jíst jsme nuzným dávali;

(45) hádky jsme vedli s těmi, kdož se hádali:

(46) vylhaným den poslední jsme nazývali,

(47) až když přišla nám (nyní) jistota.“

(48) Neprospěje jim pak přímluvčích přímluva —

(49) proč od připomínky vzdalovali se,

(50) jak by byli osli splašení,

(51) přede lvem (tryskem) pádící?

(52) Naopak, jedenkaždý z nich chce, aby mu dány byly listy (knih) zvlášť určené!

(53) Nikoliv, ale oni nebojí se života budoucího.

(54) Nikoliv! Korán zajisté jest připomínkou

(55) a kdožkoli chce, nechť si ho připomíná.

(56) Však nebudou připomínati si (ho) leda ti, jež Bůh bude chtíti: jemu přístojí, by báli se jej; jemu přístojí odpouštění.