Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Při pořadem POSLANÝCH,

(2) a spěchem spějících,

(3) a hodem rozhazujících, a předělem rozlišujících,

(4) a napomenutí vrhajících

(5) omluv či výstrahy,

(6) (přisám:) zajisté to, co slibováno jest vám, jistě udá se!

(7) Když pak hvězdy budou zhasnuty,

(8) a nebesa budou rozpoltěna,

(9) a když hory budou rozprášeny,

(10) a čas jistý určen pude prorokům —

(11) ke kterému dni (určena) bude lhůta?

(12) Ke dni to rozhodnutí!

(13) A kdo poví ti, co den jest rozhodnutí?

(14) Běda v den onen těm, kdož zvou to lží!

(15) Což nezahladili jsme předešlé,

(16) pak (jiným) dali po nich následovati?

(17) Taktéž učiníme i s provinilými!

(18) Běda v den onen těm, kdož zvou to lží!

(19) Což nestvořili jsme vás z vody prabídné,

(20) již vložili jsme v místo bezpečné,

(21) až k době předem určené?

(22) A mohli jsme to!

(23) Jak mocní jsme!

(24) Běda v den onen těm, kdož zvou to lží!

(25) Což neučinili jsme zemi schránou jen,

(26) živým i mrtvým?

(27) A na ní učinili jsme hor temena vysoká, a pitím vodu čerstvou dali vám?

(28) Běda v den onen těm, kdož zvou to lží!

(29) Táhněte k tomu, co lží jste nazvali!

(30) Táhněte k stínu trosloupovému,

(31) jenž nestíní, aniž chrání proti plamenům:

(32) jiskry metá, jak hrady veliké,

(33) podobné velbloudům žlutavým.

(34) Běda v den onen těm, kdož zvou to lží!

(35) Toto jest den, kdy ani nehlesnou,

(36) aniž dovoleno bude jim, by omlouvali se.

(37) Běda v den onen těm, kdož zvou to lží!

(38) Totoť den rozhodnutí jest: shromáždili jsme vás i předešlé;

(39) máte-li pak lest nějakou, nuž kujte ji proti mně!

(40) Běda v den onen těm, kdož zvou to lží!

(41) Bohabojní zajisté ve stínech budou a mezi prameny

(42) a ovocem, jež přáti budou si:

(43) „Jezte a pijte ve zdraví, v odměnu za skutky své;

(44) zajisté takto odměňujeme ty, kdož dobře činí!“

(45) Běda v den onen těm,. kdož zvou to lží!

(46) „Jezte a radujte se (ze světa) na krátko: zajistéť provinilci jste!“

(47) Běda v den onen těm, kdož zvou to lží!

(48) A když řečeno jest jim: „Klekněte!“, neklekají.

(49) Běda v den onen těm, kdož zvou to lží!

(50) Ve kterou rozpravu po této uvěří?