Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Přiblížila se hodina a MĚSÍC rozpoltil se:

(2) však kdykoli vidí znamení, odvrátí se a řeknou, „Totoť jest kouzelnictví ustavičné!“

(3) A vylhanými nazvali (znamení toto) a následují vlastní choutky své: však všechno pevně předurčeno jest.

(4) Však již přišly jim zprávy o dějích, z nichž možno míti výstrahu;

(5) moudrost to dokonalá: však nic platno jim není varování.

(6) Odvrať se tedy od nich! V den, kdy zváti bude Zvoucí k věci příšerné,

(7) se sklopenými zraky vyjdou z hrobů svých jak kobylky rozptýlené,

(8) spějíce ke Zvoucímu! I řeknou nevěřící: „Totoť den jest přetěžký.“

(9) Před nimi již lid Noemův vylhanou nazval (pravdu) a lhárem nazval služebníka našeho; řekli: „Blázen!“ a byl zastrašen.

(10) I volal k Pánu svému: „Přemožen jsem; ó pomoz (mi)!“

(11) Tu otevřeli jsme brány nebes vodě proudící:

(12) a dali vyvřít ze země (přehojným) pramenům; i setkaly se (tyto) vody dle rozkazu předurčeného.

(13) Jej pak nesli jsme na (arše) z prken a hřebíků.

(14) Před naším zrakem plula, odměnou, tomu, jenž s nevírou přijat byl.

(15) A jako znamení jsme ji ponechali: což není, kdo pamětliv by toho byl?

(16) A jaký byl trest můj a varování mé!

(17) Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení)napomenutí: což není, kdo pamětliv by toho byl?

(18) Lhářem nazval (kmen) ‘Ád (proroka svého): a jaký byl trest můj a varování mé!

(19) Poslali jsme na ně vichr bouřný v den strasti ustavičné.

(20) Odnášel lidi jako pařezy datlovníků vyvrácené:

(21) a jaký byl trest můj a varování mé!

(22) Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení)napomenutí: což není kdo pamětliv by toho byl?

(23) Lhářem nazval též (kmen) Tsemúd varovatele,

(24) řkouce: „Zdaž následovati budeme jednoho muže z nás? Tehdy jistě byli bychom v bludu a třeštění!

(25) Jemu že výhradně dáno bylo napomenutí mezi námi? Kde pak! Toť lhář jest drzounský!“

(26) „Z jitra však zvědí, kdo lhář a drzoun byl.

(27) Neb pošleme jim velbloudici na vyzkoušení jich: dobře je pozopruj a měj strpení;

(28) a oznam jim, že voda rozdělena bude. mezi nimi a jí; každé napití budiž střídavé.“

(29) Však zavolali na druha svého: (nůž) vytasil, žíly přeřízl jí.

(30) A jaký byl trest můj a varování mé!

(31) Poslali jsme na ně jen jedno vzkřiknutí a byla z nich suchá stébla s hlínou smísená.

(32) Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení)napomenutí: což není, kdo pamětliv by toho byl?

(33) Lhářem též nazval lid Lotův varovatele.

(34) I poslali jsme na ně vichr bouřlivý, vyjma rodiny Lotovy: je zachránili jsme za zory,

(35) z milosti své: takto odměňujeme ty, kdož vděčni jsou.

(36) On pak varoval je před urputností naší; však pochybovali o varování (tom).

(37) Z vášně své Pak žádali na něm hosty jeho, i vytloukli jsme jim oči: „Okuste trestu mého a varování!“

(38) Z jitra pak časně stihl je trest můj stanovený:

(39) „Okuste trestu mého a varování!“

(40) Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení)napomenutí: což není, kdo pamětliv by toho byl?

(41) Přišli kdys k rodu Faraonovu varovatelé.

(42) Vylhanými pak nazývali znamení naše veškerá a zachvátili jsme je, jakž zachvacuje Mocný, Všemocný.

(43) Zdaž nevěrci vaši lepsími jsou těchto, či zproštění jest pro vás v Písmech snad?

(44) Či řeknou snad: „My (velké) spolčení jsme, (navzájem) si pomáhající?

(45) Poražen bude spolek jich a na útěk se obrátí.

(46) Vskutku: hodina (soudu) bude časem schůzky jejich; hodina trapná, přetrpká.

(47) Provinilci pak v bludu jsou a třeštění.

(48) V den, kdy vláčeni budou do ohně na tvářích svých, řečeno bude jim: „Okuste pekla doteku!“

(49) Zajisté pak vše stvořili jsme dle určení.

(50) A rozkaz náš jest pouze slovo jediné, jak oka mžiknutí!

(51) Kdys zahladili jsme vám podobné: což není, kdo pamětliv by toho byl?

(52) A vše, co oni činí, zapsáno v knihách jest:

(53) (čin) malý ať či velký, dobře jest zanesen.

(54) Zajisté pak bohabojní budou v zahradách a poblíž řek:

(55) v sídle (to) pravdy, u Krále všemocného.