Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Netřeba přisahati mi při ZMRTVÝCHVSTÁNÍ,

(2) aniž přisahati při duši výčitky si činící:

(3) zdaž domnívá se člověk, že neshromáždíme kosti jeho?

(4) Ano; my s to jsme přesně sestaviti i špičky prstů jeho!

(5) Však člověk zapírati chce to, co před sebou má:

(6) táže se: „Kdy přijde ten den zmrtvýchvstání?“

(7) Však když oslepen bude zrak;

(8) a měsíc zatmí se;

(9) a spojeno bude slunce s měsícem;

(10) tehdy řekne člověk: „Kde útulek nalézti dnes?“

(11) Nikoliv, nebude útulku:

(12) u Pána tvého v den ten stálé bude stanoviště.

(13) Zpraven bude v den onen člověk o tom, co poslal ku předu i o tom, co zadržel;

(14) ano, člověk bude sám sobě (svědkem) očitým,

(15) a i kdyby omluvy své přednesl —

(16) „Nehýbej příliš jazykem svým v něm, abys uspíšil jej!

(17) Nám zajisté přísluší sebrání a čtení jeho:

(18) a když čteme ti jej, následuj čtení jeho!

(19) Pak též zajisté připadne nám vysvětlení jeho.“ —

(20) Nikoliv! Ale vy milujete život rychle míjící

(21) a (stranou) necháváte život budoucí.

(22) V den ten tváře budou zářící

(23) a k Pánu svému hledící:

(24) a budou též tváře se temnící,

(25) že stane se s nimi cos strašného, mnící.

(26) Nikoli; když (duše) dostoupí hltanu

(27) a bude řečeno: „Kdo kouzlo má?“

(28) a myslí (člověk), že jest mu loučiti se,

(29) a noha s nohou splete se,

(30) v den ten k Pánu svému bude hnán:

(31) neb nedával almužny, aniž modlil se,

(32) nýbrž lhářem nazýval (proroka) a záda obracel,

(33) pak ke svým (lidem) hrdě odešel.

(34) Běda ti, běda!

(35) A znovu běda ti, běda!

(36) Zdaž domnívá se člověk, že ponechán bude pánem?

(37) Což nebyl kapkou (semene jen) vystříknutého?

(38) Pak krví sraženou byl, z níž (Bůh) stvořil jej a urovnal?

(39) A pohlavím učinil jej dvojím, mužským, a ženským.

(40) Není-liž pak (On) dost mocným též, aby vzkřísil mrtvé?