Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) O čem že navzájem se dotazují?

(2) Ohledně ZVĚSTI veliké,

(3) níž (míněním) se rozcházejí.

(4) Vskutku však zvědí!

(5) Pak opět: vskutku však zvědí!

(6) Což neučinili jsme zemi pohovkou

(7) a hory (na ní) podpěrou?

(8) A stvořili jsme v párech vás;

(9) a spánek učinili jsme vám odpočinkem;

(10) a noc učinili jsme vám pokrývkou;

(11) a den učinili jsme vám pro (hledání) živobytí;

(12) a nad vámi postavili jsme sedmero (nebes)mohutných;

(13) a postavili tam svítilnu planoucí;

(14) a s mračen seslali jsme vodu v hojnosti,

(15) abychom dali ní vzrůsti obilí a bylinám

(16) a hustě (vzrostlým) zahradám.

(17) Zajisté den rozhodnutí má čas svůj určený:

(18) den, kdy zatroubeno bude v roh a přijdete v zástupech;

(19) a otevřeno bude nebe branami četnými;

(20) a rozhýbány budou hory, přeludům pouště podobné;

(21) peklo pak bude (lstivě) číhati,

(22) pro nepravostné obydlí,

(23) v němž dlíti budou po věky;

(24) chládku v něm neokusí, aniž nápoje,

(25) jen vodu vroucí a ran hnis,

(26) odměnu (jistě) případnou!

(27) Neb nedoufali v den účtů skládání

(28) a odmítali znamení naše, lží zvouce je.

(29) Však vše to spočetli jsme, sepsali:

(30) „Okuste trestu nyní, rozmnožíme vám jen muky (vaše)!“

(31) Však bohabojným dán jest byt blažený:

(32) zahrady a vinice;

(33) a (děvy) prsou okrouhlých; jim rovné věkem;

(34) a plné poháry:

(35) tam nebudou slyšet řečí pustých, aniž lží:

(36) odměnou od Pána tvého — dar to stačící!

(37) Od Pána nebes a země a všeho, což mezi nimi jest, Milosrdného: však slova od něho nedostanou.

(38) V den, kdy postaví se duch i andělé šikem, nebudou mluviti, vyjma toho, jemuž dovolí Milosrdný, a jenž mluviti bude jen co správno jest.

(39) Tentoť jest den pravdivý: pročež kdo chce, nechť k Pánu svému cestu nastoupí.

(40) Myť zajisté varovali jsme vás před trestem blízkým: v den, kdy pohlížeti bude člověk na skutky, kupředu poslané rukama jeho a kdy řekne nevěřící: „Kéž byl bych prachem (jen)!“