Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Přijde rozkaz boží, pročež neuspěšujte jej! Chvála budiž mu: onť vypovznešen jest nade vše, cokoliv s ním spolčujete!

(2) Sestupovati dává andělům svým z rozkazu svého, s duchem (svým), na koho zlíbí se mu ze služebníků jeho: „Varujte lidi, že není Boha, kromě mne: tudíž mne se bojte!“

(3) Stvořil nebesa i zemi v pravdě: vysoko povznešen jest nade vše cokoliv s ním spolčujete!

(4) Stvořil člověka z kapky semene a hle, on jest mu odpůrcem zjevným.

(5) A dobytčata stvořil pro vás: z nich oděv máte a věci užitečné: a z nich i pojídáte.

(6) A jich krásou (honosíte se), když domů je přivádíte a když na pastvu je vyháníte.

(7) A nosí břemena vaše do krajin, kamž jinak byste nedostali se, leč s velkou námahou, zajisté Pán váš dobrotivý jest a milosrdný.

(8) Koně, muly a osly dal vám, abyste jezdili na nich a pro ozdobu: a tvoří věci, o nichž nevíte.

(9) Bohu přináleží určení (směru) cesty: někteří jdou stranou, však kdyby Bůh chtěl, vedl by vás všechny (cestou pravou).

(10) Onť to byl, jenž seslal vám s nebe vodu za nápoj vám a ke vzrůstu bylin pro pastvu.

(11) Jí vyrůstá vám obilí, olivy a palmy a réva vinná a plody všeho druhu: zajisté v tomto znamení jest lidu přemýšlivému.

(12) A podrobil vám noc i den: a slunce a měsíc a hvězdy podrobeny jsou vám z rozkazu jeho: zajisté v tomto znamení jsou lidu chápajícímu.

(13) A cožkolivěk stvořil vám na zemi z různých barev: zajisté v tomto znamení jest lidu přemýšlivému.

(14) Onť to byl, jenž podrobil vám moře, abyste pojídati mohli z čerstvého masa (ryb) jeho a loviti z něho ozdoby, jimiž se odíváte: a viz lodi, any brázdí vlny jeho, aby (tak)hledali jste dary z milosti boží a abyste byli vděčni!

(15) A rozházel temena horská po zemi, aby země nehýbala se s vámi: a řeky a stezky, abyste vedeni byli jimi,

(16) jakož i známky podél cest: a hvězdami též vedeni jsou.

(17) Zdaž ten, jenž tvoří, roveň jest tomu, kdo netvoří? Nepromyslíte-liž si toho?

(18) A kdybyste spočísti chtěli milosti boží, nedopočítáte se jich: Bůh zajisté velký jest v odpouštění a slitovný.

(19) A Bůh dobře ví, co tajíte i co najevo dáváte:

(20) však božstva, jež oni vzývají vedle Boha, netvoří ničeho, nýbrž sama jsou stvořena.

(21) Mrtva jsou, bez života, a nevědí, kdy vzkříšena budou.

(22) Bůh váš jest Bůh Jediný, a srdce těch, kdož nevěří v život budoucí, oddána jsou zapírání a pyšni jsou:

(23) však není pochybnosti o tom, že Bůh dobře ví, co tají i co najevo dávají, a on zajisté nemiluje pyšných.

(24) Když řečeno jest jim: „Co seslal vám Pán váš?“, dí: „Pověsti starých,“

(25) aby nésti mohli břemena svá úplná v den zmrtvýchvstání, jakož i část břemene těch, jež uvádějí na bludnou cestu z nevědomosti své. Špatné to bude břímě!

(26) Úklady strojili již ti, kdož před nimi byli, však udeřil Bůh budovu jejich v základech: a zhroutila se střecha nad hlavami jejich a přikvačil na ně trest, zkad nenadáli se.

(27) Pak v den zmrtvýchvstání zahanbí je Bůh a řekne: „Kde jsou ti, které za společníky dávali jste mi a již příčinou byli vašich rozporů?“ Řeknou pak ti, jimž dáno bylo vědění: „Zajisté potupa dnes a vše zlé padne na nevěřící!“

(28) Ti, které skositi přijdou andělé (smrti) ve stavu nepravostném, nabízeti budou smíření, (řkouce): „Nečinili jsme zlého.“ — „Nikoliv, naopak: Bůh zajisté dobře ví, co činili jste!

(29) Pročež vstupte do bran pekla, v němž přebývati budete věčně: a špatný bude příbytek pyšných!“

(30) A řečeno bude bohabojným: „Co seslal vám Pán váš?“ Řeknou: „Vše nejlepší: těm, kdož dobře činili, v životě pozemském dobrou (odplatu), však obývání v životě budoucím daleko lepším bude: jak libý bude příbytek bohabojných!“

(31) Do zahrad Edenu vstoupí, pod nimiž řeky tekou: v nich míti budou vše, čehož si přáti budou. Takovýmto způsobem odměňuje Bůh ty, kdož bojí se ho:

(32) jimž, když přijdou andělé (smrti) skositi je ve stavu spravedlivosti, řeknou: „Pokoj s vámi! Vstuptež do ráje v odměnu za to, co činili jste.“

(33) Což jiného očekávají, než že přijdou na ně andělé (smrti), anebo rozkaz Pána tvého? Stejně tak činili ti, kdož byli před nimi a Bůh neučinil jim příkoří, nýbrž oni sobě samém příkoří přivodili.

(34) A padly na ně špatnosti, jichž dopustili se: a se všech stran obklopilo je to, z čeho posměch si byli tropili.

(35) Ti, kdož spolčují (jiná božstva) s Bohem, řekli: „Kdyby Bůh byl chtěl, nebyli bychom my, aniž otcové naši, uctívali než jej: aniž bychom byli zapověděli co bez něho.“ Stejně tak jednali ti, kdož byli před nimi: však zdaž jiné povinnosti mají proroci, než ohlašování zjevné?

(36) V každém národě pak vzbudili jsme proroka, (volajícího): „Uctívejte Boha a straňte se Tághúta!“ Některé z nich Bůh uvedl (na cestu pravou), jiným pak přisouzeno bylo, aby zůstali v bludu: i putujte zemí, a pohleďte, jaký byl konec těch, kdož lháři nazývali proroky!

(37) Máš-li starost ohledně (správného) vedení jich, věz, že Bůh zajisté nevede (pravou stezkou) těch, které zavádí v blud: jim nebude pomocníků.

(38) A přisahají při Bohu nejpevnější přísahou svou: „Bůh nevzkřísí toho, jenž zemřel.“ Naopak, (učiní tak): podle slibu svého pravdivého: však většina lidí není si toho vědoma.

(39) (Učiní tak), aby objasnil jim to, v čem rozcházeli se, a aby seznali ti, kdož nevěřili, že oni lháři byli.

(40) Jediné slovo naše k čemukoliv chceme, aby bylo, jest, že řekneme: „Staň se!“ a stane se.

(41) Těm, kdož vystěhovali se pro Boha poté, když byli utištěni, jistotně poskytneme krásné obývání na tomto světě, však odměna v životě budoucím daleko krásnější jest, kdyby si to jen uvědomili

(42) ti, kdož trpělivě vyčkávají a na Pána svého spoléhají.

(43) A poslali jsme před tebou jedině muže, jimž vnukli jsme poslání jejich: a tažte se lidu, jemuž dáno bylo Napomenutí, nevíte-li (o tom).

(44) S jasnými důkazy a písmy poslali jsme je, a seslali jsme (i) tobě Napomenutí, abys vysvětlil lidem to, co sesláno jim bylo a aby o tom přemýšleli.

(45) Zdaž jisti jsou ti, kdož lstivě vymýšleli špatnosti, že neproboří Bůh zemi pod nimi, anebo že nepřijde jim trest, zkad nenadějí se?

(46) Aneb že nepostihne je na cestách jejich, aniž by mohli to znemožniti?

(47) Aneb že nepostihne je ponenáhlým úděsem? Však zajisté Pán váš vlídný jest a slitovný.

(48) Zdaž neviděli, že cokoliv stvořil Bůh, sklání stín svůj napravo i nalevo úctou k Bohu a v poníženosti sklání se před ním?

(49) Bohu pak klaní se vše, což na nebi jest i na zemi, tvorové i andělé, pýchy prosti:

(50) bojí se Pána svého na výsostech a konají, což nakázáno jim.

(51) A řekl Bůh: „Nebeřte sobě bohů dvé, neboť pouze jeden Jediný jest Bůh: mne tudíž bojte se!“

(52) Jemuť přináleží, cožkoliv na nebi jest i na zemi, jemu přináleží uctívání věčné: zdaž jiného báti se budete, kromě Boha?

(53) Není dobrodiní, jehož byste nebyli obdrželi od Boha: a když protivenstvím navštíveni jste, jej prosíte o pomoc.

(54) Pak, když zbaví vás protivenství hle, část vás spolčuje jiná s Pánem svým (božstva),

(55) aby v nevíře popírali to, čím obdařili jsme je. Užívejte jen: však zvíte!

(56) A oddělují pro ty, jež nemají, podíl z toho, čímž obdařili jsme je: při Bohu, jistotně tázáni budou ohledně toho, co byli vymýšleli!

(57) A dávají Bohu dcery: při slávě jeho, uchovejž! A sami si nepřejí jich míti!

(58) Neboť když některému z nich oznámeno jest narození dcery, stínem zachmuří se tvář jeho a tají zlobu svou.

(59) Skrývá se před lidmi pro neštěstí, jež bylo mu oznámeno. Má k pohaně ponechati si děcko, anebo zahrabati je v prachu země? Zdaž nejsou pochybenými úsudky jejich?

(60) Ti, kdož nevěří v život budoucí přirovnáváni buďtež ke všemu zlému: ke všemu nejvyššímu pak přirovnáván budiž Bůh, neboť on mocný jest a moudrý.

(61) Kdyby Bůh měl trestati lid dle nepravosti jejich, nezůstalo by živého tvora na zemi: však on poshovuje jim do lhůty předurčené. Když pak dostaví se lhůta jejich neprodlouží ji ni o hodinu, aniž uspíší.

(62) Dávají Bohu co sami nenávidějí; lež pronášejí jazykové jejich řkouce, že krásná odměna bude jim údělem. Není pochyby, že údělem jejich bude oheň a oni do něho uvrženi budou.

(63) Při Bohu! Poslali jsme již před tebou proroky své k národům, však těmto zkrášlil Satan činy jejich: nyní on jest ochráncem jejich a trest bolestný je očekává.

(64) Seslali jsme ti pak Knihu jen proto, abys vysvětlil jim to, v čem neshodují se a též aby vedením byla a milosrdenstvím lidu věřícímu.

(65) A Bůh seslal s nebe vodu, aby obživoval jí odumřevší zemi. V tom zajisté znamení jest lidu slyšícímu.

(66) Zajisté pak v dobytčatech naleznete poučení. Poskytujeme vám k pití to, co v útrobách jich nalézá se, nejsouc ani odpadkem, ani krví: mléko čisté, jež příjemno jest pijícím.

(67) A z plodů datlovníku a vinné révy béřete opojné nápoje a potravu lahodnou: zajisté v tom všem znamení jest lidu chápajícímu.

(68) A vnukl Pán tvůj VČELE: „Beř si obydlí v horách, ve stromech a v tom, co ti (lidé) vystaví:

(69) poté požívej ze všech plodů a kráčej poslušně ve stezkách Pána svého.“ Z útrob pak jejích vychází tekutina různých barev, lékem jsouc lidem: zajisté v tomto znamení jest lidu přemýšlivému.

(70) A Bůh stvořil vás, poté dá vám zemříti. Některý z vás pak dostihne starobného, sešlého věku, až nebude věděti ničeho z toho, co věděl: zajistéť Bůh vševědoucí jest a mocný.

(71) Bůh vyznamenal některé z vás nad jiné v živobytí: však ti, již vyznamenáni byli, nepopřávají podílu z živobytí toho těm, jichž zmocnila se pravice jejich, tak aby rovni si v tom byli: Zdaž dobrodiní Boha zakrývati budou?

(72) A Bůh dal vám manželky z vašeho plemene: a z manželek vašich dal vám syny a vnuky; a výživou dal vám věci dobré. Zdaž v plané výmysly ještě věřiti budou a dobrodiní Boha zapírati?

(73) A uctívati vedle Boha (božstva), jež nemohou poskytnouti jim ničeho k výživě s nebes či ze země a nejsou s to (ničeho učiniti)?

(74) Pročež nečiňte v ničem podobenství s Bohem, neboť Bůh zajisté ví a vy nevíte.

(75) Bůh činí vám podobenstvím otroka ovládaného pánem svým, nemohoucího činiti (o své vůli) ničeho: a muže, jemuž popřáli jsme z milosti své živobytí hojného a jenž rozdává z něho potajmu i veřejně. Jsou rovni si tito dva? Chvála Bohu, nikoliv: však většina jich není si toho vědoma.

(76) A činí vám Bůh podobenstvím dva muže, z nichž jeden jest němý od narození, nemohoucí činiti (o své vůli)ničeho a jest břemenem pánu svému: ať kamkoli poslán, nevrátí se s úspěchem. Zdaž roveň jest tento muži, který nakazuje, což spravedlivo jest a kráčí stezkou přímou?

(77) Bohu jedině známy jsou skryté věci nebes i země: příchod pak hodiny jest jako mžiknutí oka, ba rychlejší, neboť Bůh jest všemohoucí.

(78) Bůh vyvedl vás z útrob matek vašich, nemající nejmenšího vědění: a dal vám sluch a zrak a srdce, abyste mu byli vděčnými.

(79) Zdaž nikdy nehleděli na ptactvo podrobené (vůli boží) v klenbách nebes? Nikdo nedrží je (v moci své), kromě Boha: zajisté v tomto znamení jsou lidu věřícímu.

(80) A Bůh učinil vám domy vaše obydlím a učinil vám z koží dobytčat stany, jež shledáváte lehkými, když stěhujete se z jednoho místa a usazujete se na jiném: a z vlny jejich a chlupů jejich a kožešin jejich učinil vám nářadí a potřeby k (dočasnému) užívání.

(81) A Bůh učinil, že věci stvořené jím skýtají vám stín a hory útulek a učinil vám oděv, jenž chrání vás před horkem a oděv, jenž chrání vás v dobách zlých. Takovýmto způsobem dovršuje milosrdenství své nad vámi, abyste do vůle jeho se odevzdali.

(82) Však obracejí-li se k tobě zády — tvým posláním jest pouze hlásání zjevné.

(83) Znají milosrdenství boží a pak přece je zapírají: a většina jich jsou nevěřící.

(84) Však jednoho dne vzbudíme z každého národa svědka: tehdy pak nebude dovoleno nevěřícím, aby vymlouvali se, aniž naleznou přijetí.

(85) A tu spatří nepravostní trest svůj: a v ničem nebude uleveno jim, aniž posečkáno.

(86) A když shlédnou ti, kdož společníky dávali (Bohu)společníky své, řeknou: „Pane náš, totoť jsou společníci naši, které vzývali jsme vedle tebe.“ Však tito odtuší jim v odvět: „Lháři jste!“

(87) A nabízeti budou Bohu v den onen smíření a ztratí se jim božstva jimi smyšlená.

(88) Těm, kdož neuvěřili a odvraceli druhé od stezky boží přidáme trest nad trest za pohoršlivé skutky jejich.

(89) Jednoho dne vzbudíme v každém národě svědka proti němu z jich vlastního středu: a tebe přivedeme jako svědka proti těmto, neboť tobě seslali jsme Knihu, jež vysvětlením jest všech věcí, věděním a milosrdenstvím a radostnou zvěstí těm, kdož odevzdali se do vůle boží.

(90) Bůh zajisté přikazuje, spravedlnost a konání dobra a dávání příbuzným: zakazuje pak necudnosti, zlé skutky a útisk: a varuje vás, abyste toho byli pamětlivi.

(91) Dostávejte věrně smlouvě s Bohem, když v ni jste byli vešli a neporušujte přísahy své poté, když jste ji byli dotvrdili: neboť v tom případě učinili jste Boha ručitelem svým. Bůh pak zajisté dobře ví, co činíte.

(92) A nebuďte jako žena, jež rozpletla přadeno své poté, když pevně je byla spředla, rušíce zrádně přísahy navzájem si učiněné, když jeden sbor váš jest četnější druhého. V takovém případě Bůh staví vás jen na zkoušku a v den vzkříšení zajisté objasní vám vše, v čem neshodovali jste se.

(93) Kdyby Bůh byl chtěl, byl by učinil vás jedním národem: však on zavádí v blud, koho chce a vede cestou přímou, koho chce: a zajisté tázáni budete ohledně skutků svých.

(94) Pročež nerušte zrádně přísahy navzájem si učiněné, aby nesklouzla noha vaše poté, když byla pevně stála a abyste neokusili trestu zlého za to, že odvraceli jste druhé od stezky boží a aby nebyl vyměřen vám trest velký.

(95) Neprodávejte smlouvy své s Bohem za cenu nepatrnou: neb co u Boha (získáte), bude vám lepší odměnou, dovedete-li pochopiti.

(96) Cožkoliv u vás jest, pomine: cožkoliv pak u Boha jest, pobude. V pravdě pak doměříme těm, kdož trpělivě vyčkávali, odměnu jejich, hodnou nejlepších skutků jejich.

(97) Kdožkoli jedná spravedlivě, ať muž či žena, a jest věřícím, tomu dopřejeme života blahého a jistotně vyměříme jim odměnu jejich, hodnou nejlepších skutků jejich.

(98) Když pak čteš Korán, vezmi útočiště u Boha před Satanem kamenovaným,

(99) neboť on jistě nemá moci nad těmi, kdož uvěřili a na Pána svého spoléhají;

(100) nýbrž moc jeho vztahuje se jen na ty, kdož odvracejí se od Boha a spolčují s ním (božstva jiná).

(101) A zaměníme-li jedno znamení jiným znamením, — Bůh nejlépe ví, co sesílá! — říkají: „Sám jsi’s to vymyslil.“ Nikoliv: však většina jich není si (pravdy)vědoma.

(102) Rci: „Přinesl to dolů duch svatý od Pána tvého v pravdě, aby utvrdil tím ony, kdož uvěřili a jako vedení a radostnou zvěst těm, kdož do vůle boží se odevzdávají.“

(103) Dobře víme, že říkají: „Vždyť učí jej jakýsi muž.“ Však jazyk muže, na nějž činí narážku, jest cizí, kdežto tato mluva jest jazyk arabský, jasný.

(104) Zajisté ony, kdož nevěří ve znamení boží, nevede Bůh (stezkou pravou) a přichystán jest jim trest bolestný:

(105) neboť lež vymýšlejí ti, kdož nevěří ve znamení boží a zajisté oni lháři jsou.

(106) Kdožkoli zapřel Boha poté, když byl uvěřil, vyjma toho, jenž proti své vůli k tomu byl donucen, mezitím co srdce jeho uklidněno zůstalo ve víře — hovně na ty, kdož s radostí otevřeli hruď svou nevíře, — Padne hněv Boha a údělem jim bude trest velký.

(107) To proto, že milovali život pozemský nad život budoucí: a Bůh zajisté nevede (stezkou pravou) lid nevěřící.

(108) Totoť jsou oni, jichž srdce, sluch i zrak zapečetil Bůh: to jsou ti, kdož lhostejni jsou:

(109) není pochyby, že v životě budoucím záhubě propadnou.

(110) Zajisté pak Pán tvůj k těm, kdož vystěhovali se poté, když byli utrpěli mnoho útisků, pak bojovali na stezce Páně a trpělivými byli: k těm Pán tvůj poté velký jest v odpouštění, slitovný.

(111) V den, kdy každá duše obhajovati bude sama sebe a odměněna bude každá duše podle skutků svých a nikdo nebude zkrácen.

(112) A činí vám Bůh podobenstvím město, jež žilo v bezpečí a v klidu a obdarováno bylo živobytím svým v hojnosti se všech stran: však popíralo dobrodiní boží i okusiti dal mu Bůh doby hladu a strachu za skutky jejich.

(113) A přisel k nim prorok ze středu jejich, však za lháře prohlásili ho: pročež trest zachvátil je ve stavu nepravosti jejich.

(114) Požívejte tedy ze všeho, což živobytím dal vám Bůh, dovoleným a dobrým a vděčni buďte za dobrodiní Boha, vskutku-li ho uctíváte.

(115) Zapovězeno jest vám pouze jísti zdechliny a krev a maso vepřové a vše, nad čímž vysloveno bylo jiné jméno, než jméno Boha; však byl-li by kdo přinucen jísti z toho, — ale ne ze zvůle neb choutky — Bůh zajisté velký jest v odpouštění, slitovný.

(116) A neříkejte v čemž jazykové vaši pronášejí lež — „Toto dovoleno jest a toto zapovězeno,“ aby tím vymýšleli jste lživá tvrzení o Bohu. Zajisté těm, kdož vymýšlejí lživá tvrzení o Bohu, dobře nepovede se:

(117) malý požitek (mít) budou, však údělem jich bude trest bolestný.

(118) Židům zapověděli jsme táž jídla, která jsme ti již dříve byli vyjmenovali: neučinili jsme jim útisku, nýbrž oni sami sobě útisk učinili.

(119) Poté pak Pán tvůj k těm, kdož dopustili se zlého v nevědomosti, však poté na pokání obrátili se a napravili se: zajisté Pán tvůj jest pak velký v odpouštění, slitovný.

(120) Zajisté Abraham byl mužem zbožně oddaným (Bohu), pravé víry, a nepatřil k mnohobožcům:

(121) vděčným byl Bohu za dobrodiní jeho: pročež vyvolil si jej Bůh a vedl jej ke stezce přímé.

(122) A dali jsme mu na tomto světě krásný úděl a ve světě budoucím jest mezi spravedlivými.

(123) Vnukli jsme ti pak, abys následoval víru Abrahama, jenž byl víry pravé a nepatřil k mnohobožcům.

(124) Ustanoven byl den sobotní pouze těm, kdož rozešli se v mínění o něm: a zajisté Pán tvůj rozsoudí mezi nimi v den zmrtvýchvstání ohledně toho, v čem rozcházeli se.

(125) Volej ke stezce Pána svého moudrostí a napomínáním laskavým: a v hádkách přesvědčuj je slovy nejlepšími, neboť Pán tvůj zajisté nejlépe ví, kdo zbloudil se stezky jeho a nejlépe ví, kdo veden jest (stezkou pravou).

(126) Činíte-li odvetu, odplácejte stejnou měrou, jakou bylo vám ublíženo: však dovedete-li snésti (bezpráví)trpělivě, bude to lepším pro trpělivě snášející.

(127) Budiž tedy trpěliv: však trpělivost svou nalezneš pouze v Bohu a nermuť se nad nimi a nebuď stísněn v srdci pro záludy, jež kují:

(128) Bůh zajisté jest s těmi, kdož bojí se ho a s těmi, kdož dobře činí.