Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Při silou VYTRHUJÍCÍCH,

(2) při volně uvolňujících,

(3) při lehce plujících,

(4) při předem předcházejících,

(5) při osudy všeho rovnajících (přisám):

(6) v den, kdy zazvučí (roh) zvučící,

(7) druhé přijde po něm (troubení):

(8) v den ten srdce chvěti budou se (bázní);

(9) zraky jich budou sklopeny.

(10) Říkati budou (nevěřící): „Budeme jistě, když zakopáni jsme, nazpět vráceni?

(11) Nyní, když kosti jsme (jen) zpuchřelé?“

(12) Řeknou: „Toť návrat byl by záhubný.“

(13) Však pouze jediné se ozve (varovné) zavřesknutí

(14) a již budou na země povrchu!

(15) Zdaž děj Mojžíšův tě došel?

(16) Když Pán jeho v posvátném údolí Tuwá naň volal:

(17) „Jdi k Faraonovi, neb svévolným se stal“

(18) a rci: „Zdaž očistiti bys se chtěl,

(19) tak abych vedl tě k Pánu tvému a ty se (jej) bál!“

(20) Pak znamení převelké mu ukázal —

(21) však neposlechl, lhářem jej nazval:

(22) poté pak odvrátil se, nemeškal:

(23) (lid) shromáždil a (takto) zavolal,

(24) řka: „Jáť Pánem vaším jsem nejvyšším.“

(25) I zachvátil jej Bůh trestem života budoucí ho i tohoto.

(26) V tom zajisté naučení jest pro toho, kdož bojí se.

(27) Zdaž těžším bylo stvořit vás neb nebe, jež Bůh zbudoval?

(28) Do výše pozdvihl je, pak je urovnal:

(29) a ztemnil jeho noc, a jeho půldne vznítil;

(30) poté pak zemi rozprostřel

(31) a vyvříti dal vodě z ní, a pastvám vzrůsti na ní dal:

(32) a hory na ní upevnil:

(33) k užitku vám a dobytčatům vašim.

(34) Když pak přijde rozvrácení převelké;

(35) v den, kdy rozpomene se člověk na to, co byl (usilovně) konal;

(36) a předveden bude plam pekla všem vidícím —

(37) tehdy ten, kdo svévolný byl,

(38) a život pozemský radši měl,

(39) plam pekla bytem dostane;

(40) však ten, jenž Pána svého veleby se bál a duši svou před choutkami chránil:

(41) zahradu ráje bytem dostane.

(42) Dotazovati se budou tě na hodinu (soudu) : na kdy že určena jest?

(43) Však jakou vědomost máš o ní?

(44) Konečná lhůta její závisí na Pánu tvém;

(45) tys varovatelem jen tomu; kdož bojí se jí.

(46) V den, kdy uzří ji, (připadne jim) jako by byli v hrobě dleli jen večer neb rána dne onoho.