Madinan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Toto jest súra, kterou seslali jsme a učinili povinnou: a seslali jsme v ní znamení jasná, abyste si je připomínali.

(2) Smilnici a smilníka zbičujete každého z nich stem ran bičem: a nechť soucit s nimi nepřevládne ve vás nad vyplněním nařízení božích, věříte-li v Boha a v den poslední. A nechť trestu jejich svědkem jest skupina věřících.

(3) Smilník nesmí bráti si za ženu leda smilnici aneb modloslužebnici: a smilnici nesmí si bráti za manželku leda smilník aneb modloslužebník. Takovéto sňatky pak zakázány jsou věřícím.

(4) Ty, kdož vrhají podezření na ženy počestné a nemohou pak předvésti čtvero svědků, zbičujte osmdesáti ranami bičem a nepřijímejte svědectví jejich nikdy poté: tito zajisté jsou pohoršlivci.

(5) Vyjma těch, kteří káli se poté a polepšili: Bůh zajisté velkým jest v odpouštění, slitovným.

(6) Ti, kdož vrhají (podezření) na manželky své a nemají svědků, vyjma sebe samých, svědectvím dají čtvero dosvědčení při Bohu, že mluví pravdu

(7) a pátým dají svolání prokletí Boha na sebe, v případě, že by byli mluvili lež.

(8) Však odvrátí od ženy trest čtvernásobné dosvědčení při Bohu, že muž její lže,

(9) a za páté, svolání hněvu božího na sebe, v případě, že on byl by mluvil pravdu.

(10) Nebýti pak milosti boží nad vámi a milosrdenství jeho, (ztrestal by vás ihned): však Bůh rád popřává sluchu kajícným a jest moudrý.

(11) Zajisté pak ti, kteří vzbudili (onu) lež, byli jednou tlupou z vás: však nepovažujte to za zlo pro sebe, naopak, jest to dobré pro vás. Jedenkaždý muž z nich obdrží, co patři mu po zásluze dle viny jeho, a tomu z nich, jenž vzal na se zveličiti (lež onu), připadne trest velký.

(12) Proč nesmýšleli věřící mužové a ženy, když slyšeli jste o tom, v nitrech svých dobře (o té věci), řkouce: „Totoť zajisté lež jest zjevná?“

(13) Proč nepřivedli (pomlouvači) čtvero svědků k dosvědčení toho? A ježto nemohli přivésti čtvero svědků, u Boha lživými jsou.

(14) A nebýti milosti boží nad vámi a milosrdenství jeho ve světě tomto i v budoucím, byl by postihl vás za to, co rozhlásili jste, trest velký:

(15) když roznášeli jste to jazyky svými a když mluvili jste ústy svými to, o čem neměli jste vědomosti, považujíce to za věc malou, ač u Boha věcí velkou jest to.

(16) Proč, když slyšeli jste to, neřekli jste spíše: „Nepřísluší nám, abychom rokovali o tom? Při slávě tvé, Bože, toto jest pomluva velká!“

(17) Napomíná vás pak Bůh, abyste nevrátili se k něčemu podobnému nikdy, jste-li věřícími.

(18) A objasňuje vám Bůh znamení svá: neb Bůh vševědoucí jest a moudrý.

(19) Zajisté pak těm, kdož jsou rádi, aby šířila se špatná pověst o těch, kdož uvěřili, určen bude trest bolestný ve světě tomto i v budoucím: Bůh pak ví, však vy nevíte.

(20) A nebýti milosti boží nad vámi a milosrdenství jeho, (byl by vás ztrestal): však Bůh laskavý jest a slitovný.

(21) Vy, kteříž jste uvěřili, nenásledujte šlépějí Satana: neb toho, jenž následuje šlépějí Satana, nabádá on ke špatnostem a činům zavrženíhodným. Nebýti pak milosti boží nad vámi a milosrdenství jeho, žádný z vás nebyl by čistým nikdy: však Bůh očišťuje, koho chce, a Bůh vše slyší a ví.

(22) A nechť nezaklínají se ti, kdož přednost a jmění mají mezi vámi, že nebudou ničeho dávati svým příbuzným, nuzným a těm, kdož vystěhovali se na stezce boží, nýbrž ať spíše prominou jim a přehlédnou jich vinu. Což nebyli byste rádi, aby Bůh odpustil vám? A Bůh velkým jest v odpouštění, slitovným!

(23) Zajisté ti, kteří vrhají (podezření) na ženy počestné, však lehkovážné, mezi ženami věřícími, proklati budou ve světě tomto i v budoucím a určen bude jim trest velký.

(24) V den, kdy svědčiti budou proti nim jazykové jejich a ruce jejich a nohy jejich ohledně toho, co činili.

(25) V den onen splatí jim Bůh dluh jejich dle pravdy, a seznají, že Bůh zajisté jest pravdou zjevnou.

(26) Podlé ženy jsou pro podlé muže a podlí mužové jsou pro podlé ženy: a dobré ženy jsou pro dobré muže a dobří mužové jsou pro dobré ženy: tito ospravedlněni budou vůči tomu, co se o nich povídá: jim určeno jest odpuštění (Boha) a obdaření hojné.

(27) Vy, kteříž jste uvěřili, nevcházejte do domů, jež nejsou vaše, dokud jste nebyli žádali o svolení a pozdravili obyvatele jejich: toto bude lepším pro vás, budete-li toho pamětlivi.

(28) A nenajdete-li nikoho v nich, nevstupujte do nich, dokud vám nebylo to dovoleno: a rčeno-li jest vám „Vraťte se,“ tedy vraťte se. To přístojnějším bude pro vás a Bůh o tom, co činíte, dobře ví.

(29) Nebude viny vám, vstoupíte-li do domů neobydlených, v nichž byly by pro vás nějaké potřeby: a Bůh dobře ví, co veřejně přiznáváte i co tajíte.

(30) Rci věřícím mužům, aby klopili zraky své a střežili pohlavní údy své: to přístojnějším bude pro ně, Bůh pak zajisté zpraven jest o tom, co konají.

(31) Rci věřícím ženám, aby klopily zraky své a střežily pohlavní údy své: a aby neukazovaly vnad svých, vyjma vnějších: a aby pokrývaly závoji poprsí svá: a aby neukazovaly vnad svých, vyjma manželům svým, aneb otcům svým, aneb otcům svých manželů, a synům svým, aneb synům manželů svých, aneb bratrům svým, aneb synům bratří svých, aneb synům sester svých, aneb ženám jejich, aneb těm, jichž zmocnila se pravice jejich, aneb služebníkům, nemajícím síly mužné, aneb dětem, jimž není dosud (zjevně) patrna nahota žen: a nechť nedupají nohama, aby vidělo se, co skryto jest ze vnad jejich. A obracejte se kajícně k Bohu všichni, ó věřící, aby dobře se vám vedlo!

(32) A spojujte v manželství svobodné mezi vámi, jakož i poctivé ze služebníků svých a služek. Jsou-li chudi, obohatí je Bůh z milosti své a Bůh nesmírný jest (v bohatství svém), vševědoucí.

(33) A nechť ve zdrženlivosti žijí ti, kdož nemohou pro chudobu v manželství vstoupiti, dokud neobohatí je Bůh z milosti své. A žádají-li někteří z otroků vašich úpis propuštění, vystavte jim jej, víte-li, že jest v nich dobro: a dejte jim ze statků božích, jež Bůh byl dal vám. A nenuťte otrokyň svých k nemravnosti, — chtějí-li uchovati si počestnost, — ze žádosti po statcích života pozemského: však přinutil-li by je kdo, Bůh zajisté poté, když byly přinuceny, bude velkým v odpuštění, slitovným.

(34) Nyní pak seslali jsme vám znamení objasňující a příklady těch, kteří zašli před vámi, jakož i napomenutí bohabojným.

(35) Bůh jest SVĚTLEM nebes i země: podobno jest světlo jeho výklenku, v němž hoří lampa — lampa zasklená — a sklo podobné hvězdě zářné: vznímá se (olejem) stromu požehnaného, olivovníku, jenž není východní ani západní: olej jeho svítí takřka i když nedotkne se jej oheň; jest to světlo na světle! Vede pak Bůh ke světlu svému, koho chce a činí podobenství lidem: a Bůh o všech věcech má vědomost.

(36) V domech, jež dovolil Bůh, aby vystavěny byly a v nich vyslovováno jméno jeho, chvála jeho pěna jest v nich z jitra i za večera;

(37) muži, jež nezvábí ani obchod, ani prodej, od vzpomínání Boha a zachovávání modlitby a dávání povinné almužny, bojí se dne, kdy převraceti se budou srdce a zraky —

(38) aby v den onen odměnil je Bůh za nejlepší skutky jejich a rozmnožil vůči nim milost svou, neboť Bůh poskytuje darů svých, komu chce, bez počtu.

(39) Ale těch, kdož neuvěřili, díla jsou jako přelud v poušti, jejž žíznivý mní býti vodou, dokud nepřijde k němu a neshledá jej ničím: ale najde tam Boha, jenž splatí mu účet jeho. A Bůh zajisté rychlým jest v účtování.

(40) Anebo jako temnoty nad mořem hlubokým, pokrytým vlnami, nad nimiž kupí se vlny: nad nimi mračna a temnoty seskupené nad temnotami: vtáhne-li (lodník) ruku svou, takřka jí nevidí. A komu Bůh neučiní světla, tomu není světla!

(41) Zdaž neviděl’s, že Bohu pěje chválu cožkoliv na nebi jest i na zemi — i ptactvo, rozpínajíc křídla svá? Všechno zná modlitbu svou a pěje chválu jeho: a Bůh dobře ví o tom, co konají.

(42) Bohu pak přináleží panství nebes i země a k Bohu (vede) cesta návratu.

(43) Zdaž neviděl’s, jak Bůh pomalu pohání mračna, pak kupí je dohromady a pak hromadí je ve sbory: i vidíš pak bohatý déšť vycházeti ze středu jich: a dává padati s nebe jako by hory plné ledových krup, jimiž stižen jest, koho chce (stihnouti), a jež odvrací od koho chce. A zář blesku jeho málem odnímá lidem zrak.

(44) Bůh řídí střídání noci se dnem: v tom zajisté jest poučení pro lidi důvtipné.

(45) A stvořil Bůh veškeré živočišstvo z vody: některé z nich pohybuje se na břiše svém: některé pohybuje se na dvou nohou, některé pohybuje se na čtyřech: Bůh stvořil, co chtěl, neboť Bůh nade všemi věcmi moc má.

(46) Nyní pak seslali jsme znamení objasňující: a Bůh vede, koho chce, ke stezce přímé.

(47) A říkají: „Uvěřili jsme v Boha a v proroka jeho a poslechli jsme,“ však poté někteří z nich odvracejí se: tito nejsou věřící!

(48) A když voláni jsou před Boha a proroka jeho, aby rozsoudil mezi nimi — hle, část jich odvrací se.

(49) Však kdyby oni byli v právu, byli by přišli k němu v podrobení.

(50) Což v srdci jich jest choroba, anebo pochybují, anebo bojí se, aby neoklamal je Bůh a prorok jeho? Nikoliv: tito jsou pouze nepravostní.

(51) Vyjádření věřících pak, když voláni byli před Boha a proroka jeho, aby rozsoudil mezi nimi bylo, že řekli jen: „Slyšeli jsme a poslechli jsme.“ Těmto jistě dobře se povede.

(52) Neb ti, kdež poslušni jsou Boha a proroka jeho, kdož obávají se Boha a bojí se jej: ti zajisté budou šťastni.

(53) Přisahali při Bohu nejpevnější přísahou, že poručíš-li jim, jistě vyjdou (do pole). Rci: „Nepřisahejte: poslušnost jest cennější. A Bůh zajisté dobře jest zpraven o tom, co činíte.“

(54) Rci: „Buďte poslušni Boha a buďte poslušni proroka: však odvrátíte-li se, jemu bude (zodpovídati se)jen za břímě své, a vám za břímě vaše. A poslechnete-li ho, budete vedeni (správnou) cestou: povinností pak proroka jest jen hlásání zjevné.“

(55) Slíbil Bůh těm, kdož uvěřili z vás a konali dobré skutky, že dojista učiní je nástupci nynějších pánů země, jakož učinil nástupci ony před nimi, a že dojista upevní pro ně náboženství jejich, jež dáti jim ráčil: a že v záměnu obav jejich poskytne jim poté bezpečí: „Uctívati budou mne a nebudou se mnou spolčovati ničeho: však kdo po tomto napomenutí neuvěří, patřiti bude k pohoršlivcům.“

(56) A zachovávejte modlitbu a dávejte (povinnou)almužnu a poslušni buďte proroka, abyste došli milosrdenství.

(57) A nechť nedomnívají se ti, kdož neuvěřili, že znemožniti mohou vůli Boha na zemi: a příbytkem jich bude oheň (pekelný). Špatná to bude cesta návratu!

(58) Vy, kteří jste uvěřili, nechť žádají vás o dovolení otroci vaši a ti z vás, kdož nedosáhli (pohlavní) dospělosti, třikráte: před modlitbou jitřní, a když sejmete oděv svůj v poledne, a po modlitbě večerní. Tyto tři doby jsou doby nahoty vaší. Však nebudete míti viny, aniž oni, po těchto (třech dobách), kdy chodíte navzájem jeden kolem druhého. Takto vysvětluje vám Bůh znamení svá: a Bůh vševědoucí jest a moudrý.

(59) A když děti vaše dosáhly (pohlavní) dospělosti, nechť žádají vás o dovolení, stejně jakož byli činili jiní před nimi. Takto vysvětluje vám Bůh znamení svá: a Bůh vševědoucí jest a moudrý.

(60) Ženy mimo věk porodu, jež nemají naděje na manželství, nebudou míti viny, když sejmou oděv svůj, nevystavujíce na odiv vnad svých: však zdrží-li se toho, bude to lepším pro ně: a Bůh vše slyší a ví.

(61) Nebude provinění slepým, aniž chromým, aniž nemocným, budou-li jísti u vašich stolů, aniž vám, budete-li jísti ve svých domech, aneb v domech svých otců, neb matek, neb bratří, neb sester, neb strýců z otcovy strany, neb tet z otcovy strany, neb strýců z matčiny strany, neb tet z matčiny strany: aneb v domech, k nimž máte klíče, neb v domě přítele svého. Nebude vám viny, budete-li jísti pohromadě aneb odděleně. A když vstupujete do domu, pozdravte se navzájem pozdravem ve jménu Boha, požehnaným a dobrým. Takto vysvětluje vám Bůh znamení svá, abyste je pochopili.

(62) Věřícími jsou pouze ti, kdož uvěřili v Boha a v proroka jeho a kteří, když jsou s ním v nějaké společné věci, neodcházejí, dokud by jej nebyli požádali o dovolení: zajistéť ti, kteří tě žádají o dovolení, jsou oni, kdož vskutku věří v Boha a v proroka jeho. Když žádati tě budou o dovolení za účelem nějaké věci soukromé, dej je těm z nich, kterým budeš chtíti. A pros za odpuštění pro ně Boha, neboť Bůh zajisté velkým jest v odpouštění, slitovným.

(63) Neoslovujte proroka mezi sebou stejným způsobem, jakým oslovujete se navzájem. Bůh dobře ví o těch z vás, kteří odcházejí potichu, za zády druhých: a nechť ti, kdož jednají oproti nařízení jeho, mají se na pozoru, aby nepadla na ně zkouška nějaká aneb trest bolestný.

(64) Ó zdaž nepřináleží Bohu vše, což na nebi jest a na zemi? On ví, jak to s vámi stojí: a jednoho dne navráceni budou (všichni) k němu i zpraví je pak o tom, co činili, neboť Bůh o věcech všechněch má vědomost.