
Czech Quran
Ash-Shuʽarâ’
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Tá. Sín. Mím.
(2) Tato jsou znamení Knihy zjevné:
(3) ty snad soužíš se proto, že nechtějí uvěřiti.
(4) Kdybychom chtěli, seslali bychom jim s nebe znamení, před nímž sklonily by se šíje jejich v ponížení:
(5) však není nového napomenutí, přišedšího jim od Milosrdného, aniž by se od něho neodvraceli.
(6) A lží nazvali je, však dojde je zpráva o tom, z čeho si byli žert tropili.
(7) Což nepohlédli na zemi — kolika na ní dali jsme vzrůsti druhům rostlin vzácných?
(8) Zajisté v tom jest znamení: však většina jich nevěří.
(9) A dojista Pán tvůj mocný jest, slitovný.
(10) (Pomni), když zavolal Pán tvůj Mojžíše: „Jdi k lidu nepravostnému:
(11) lidu Faraonovu, Což nebudou báti se mne?“
(12) Řekl (Mojžíš): Pane můj, bojím se, že lhářem nazvou mne.
(13) A stísněna jest hruď, má a není volný jazyk můj: pročež pošli pro Árona.
(14) Mají proti mně obvinění a bojím se, aby mne nezabili.“
(15) Řekl (Bůh): „Nikoliv. Jděte oba se znameními našimi: my s vámi budeme, naslouchajíce.
(16) A jděte k Faraonovi a rcete: „Myt zajisté posly jsme Pána veškerenstva:
(17) i vyšli s námi syny Israele.“
(18) Řekl (Farao): „Což nevychovali jsme tě mezi námi za dětství a což nedlel jsi mezi námi po mnoho let věku svého?
(19) A učinil’s skutek, kterýs učinil: jsi nevděčníkem.“
(20) Řekl (Mojžíš): Ano, učinil jsem jej tehdy a byl jsem pobloudilím:
(21) a prchl jsem od vás, ježto bál jsem se vás: však dal mi Pán můj moudrost a učinil mne jedním z poslů.
(22) A jest to dobrodiní, jehož popřál’s mi, že zotročil jsi syny Israele?“
(23) Řekl Farao: „Kdo jest (ten) Pán veškerenstva?“
(24) Řekl (Mojžíš): „On Pánem jest nebes i země a všeho, což mezi oběma jest — dovedete-li uvěřiti.“
(25) Řekl (Farao) k těm, kteří byli kol něho: „Neslyšíte?“
(26) Řekl (Mojžíš): „Jest Pánem vaším a Pánem otců vašich předešlých.“
(27) Řekl (Farao): „Zajisté prorok váš, jenž poslán byl k vám, jest duchem posedlý.“
(28) Řekl (Mojžíš): „Jest Pánem východu a Pánem západu a všeho, což mezi nimi jest — dovedete-li to pochopiti.“
(29) Řekl (Farao): „Vezmeš-li si za Boha někoho jiného kromě mne, učiním tě jedním z uvězněných.“
(30) Řekl (Mojžíš): „I když předvedu ti důkaz zjevný?“
(31) Řekl (Farao): „Předveď jej, jsi-li pravdomluvný.“
(32) Tehdy vrhl (Mojžíš) hůl svou na zem, a hle, stala se hadem zjevným.
(33) Poté Pak vztáhl ruku svou, a hle, bílá byla (v zraku)hledících.
(34) Řekl (Farao) k předákům svým, kolem sebe: „Totoť zajisté kouzelník jest učený.
(35) Chce vyhnati vás ze země vaší kouzelnictvím svým: co nařizujete?“
(36) Řekli: „Poodlož (odpověď) jemu a bratru jeho: a pošli do všech měst shromažďovatele,
(37) kteří přivedou ti všechny kouzelníky učené.“
(38) I shromážděni byli kouzelníci na schůzku v den určený:
(39) a bylo řečeno lidem: „Shromáždíte-li se všichni,
(40) abychom snad následovali kouzelníky, budou-li vítěznými?“
(41) A když přišlo kouzelnictvo, řekli Faraonovi: „Dostaneme odměnu, budeme-li vítěznými?“
(42) Řekl: „Ano: a v tom případě též budete z těch, kdož mně jsou nejbližší.“
(43) Řekl, jim Mojžíš: „Vrhněte na zem, co máte k vrhání.“
(44) I vrhli na zem provazy své a hole své a řekli: „Při moci Faraonově, myť zajisté jsme vítěznými!“
(45) I vrhl Mojžíš na zem hůl svou a požrala jich divy vylhané.
(46) Tehdy padli kouzelníci úctou na tváře své
(47) a řekli: „Uvěřili jsme v Pána veškerenstva,
(48) Pána Mojžíše a Árona.“
(49) Řekl (Farao): „Zdaž uvěřili jste v něho dříve, než dovolil jsem vám? Tenť zajisté jest náčelníkem vaším, jenž naučil vás kouzlům — a dobře seznáte (moc moji): dojista pak dám uřezati vám ruce i nohy pokřižmo a dám ukřižovati všechny vás.“
(50) Řekli: „To neuškodí nám, neb v pravdě k Pánu svému navrátíme se.
(51) Zajisté přejeme si, aby odpustil nám Pán náš hříchy naše, neb my byli jsme prvními z věřících.“
(52) I vnukli jsme Mojžíšovi: „Vyjdi za noci se služebníky mými: neb dojista pronásledováni budete.“
(53) A poslal Farao do měst shromažďovače,
(54) řkoucí: „Onino (Israelští) jsou hrstka nepočetná
(55) a rozzuřeni jsou proti nám:
(56) my pak četní jsme a obezřetní.“
(57) Tak způsobili jsme, aby vyšli ze zahrad a od pramenů
(58) a pokladů a bydlišť převzácných:
(59) tak (stalo se): a dali jsme vše to dědictvím synům Israele.
(60) Následovali je pak za jitra.
(61) A když shlédli se navzájem oba vojové, řekli soudruzi Mojžíšovi: „Zajisté jsme teď dohoněni.“
(62) Řekl: „Nikoliv: zajisté Pán můj se mnou jest a (dobře) povede mne.“
(63) I vnukli jsme Mojžíšovi: „Udeř holí svou moře.“ I rozstouplo se a každá z obou částí zvedla se jak hora veliká.
(64) Poté pak dali jsme přiblížiti se oněm druhým.
(65) A zachránili jsme Mojžíše a kdož s ním byli, všechny:
(66) poté pak potopili jsme ony druhé.
(67) Zajisté v tomto jest znamení: však většina jich nevěří;
(68) ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.
(69) A předříkávej jim děje Abrahame,
(70) když řekl otci svému i lidu svému: „Co uctíváte?“
(71) Řekli: „Uctíváme modly a jsme jim stále oddáni.“
(72) Řekl: „Zdaž slyší vás, když k nim voláte?
(73) Aneb prospěti vám mohou, či uškoditi?“
(74) Řekli: „Nikoliv, však shledali jsme otce své již takto činící.“
(75) Řekl: „Co míníte? To, co uctívali jste
(76) a co uctívali otcové již vaši předešlí,
(77) (modly ty) mne nepřáteli jsou: (není Boha), kromě Pána veškerenstva,
(78) jenž stvořil mne a jenž vede mne (pravou cestou),
(79) jenž krmí mne i napájí mne,
(80) a když onemocním, uzdraví mne;
(81) jenž mi dá zemřít a pak vzkřísí mne:
(82) a jenž přeji si, aby odpustil mi hříchy mé v den soudný.
(83) Pane můj, dej mi soudnost a připoj mne ke spravedlivým:
(84) a dej mi pověst pravdomluvnosti u pokolení příštích:
(85) a dej mi podíl na dědictví zahrady rozkoše:
(86) a odpusť otci mému, že byl jedním z bloudících:
(87) a nepotup mne v den kdy vzkříšeni budou:
(88) v den, kdy neprospějí nikomu statky, aniž děti:
(89) vyjma toho, kdož přijde k Bohu se srdcem zdravým:
(90) a kdy přiblížen bude ráj k bohabojným:
(91) a představeno bude peklo svedeným:
(92) a řečeno jim bude: „Kde jest to, co uctívali jste
(93) vedle Boha? Zdaž mohou pomoci vám, aneb pomoci sobě samým?
(94) A vmeteni budou v ně oni i (jimi) svedení,
(95) a vojska Iblísova veškerá.
(96) Řeknou, odporujíce si v pekle navzájem:
(97) „Při Bohu. zajisté byli jsme v bludu zjevném,
(98) když stavěli jsme vás na roveň Pánu veškerenstva:
(99) kdo jiný svedl nás, než provinilci?
(100) A není nám přímluvců,
(101) aniž přítele účinlivého:
(102) a kdyby bylo nám návratu, tehdy jistě byli bychom z věřících!“
(103) Zajisté, v tomto jsou znamení: však většina jich nevěří;
(104) ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.
(105) Lid Noemův též nazval lháři posly své,
(106) když řekl jim bratr jejich Noe: „Což nebudete báti se Boha?
(107) Jáť pak jsem vám poslem důvěryhodným:
(108) pročež bojte se Boha a poslechněte mne.
(109) Nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva;
(110) pročež bojte se Boha a poslechněte mne.“
(111) Řekli: „Zdaž věřit tobě budeme, když následují tě jen nejsprostší?“
(112) Řekl: „Co vím o tom, co oni dělali?
(113) Súčtování s nimi jest na Pánu mém — kéž byste tomu rozuměli!
(114) Já přece neodstrčím těch, kdož věří,
(115) neb jsem jen varovatelem zjevným.“
(116) Řekli: „Nepřestaneš-li, Noe, dojista budeš jedním z ukamenovaných.“
(117) Řekl: „Pane můj, věru lid můj lhářem nazval mne.
(118) Rozhodni tedy mezi mnou a jimi jasným rozhodnutím a zachraň mne, jakož i ty, kdož se mnou jsou z věřících.“
(119) I zachránili jsme jej a kdož byli s ním, v arše přeplněné,
(120) poté pak potopili jsme všechny zůstavší.
(121) Zajisté v tomto jest znamení; však většina jich nevěří,
(122) ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.
(123) Též (kmen) ‘Ád lháři nazval posly své,
(124) když řekl jim bratr jejich Húd: „Což nebudete báti se Boha?
(125) Jáť pak jsem vám poslem důvěryhodným:
(126) ať pročež bojte se Boha a poslechněte mne.
(127) Nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva.
(128) Zdaž stavěti budete na všech pahrbcích znamení pro kratochvíli?
(129) A činiti si budete stavby jako by pro věčné obývání?
(130) A když vládnete, vládnete jako utiskovatelé?
(131) I bojte se Boha a poslechněte mne.
(132) A bojte se toho, jenž rozhojnil vás v tom, co víte:
(133) a rozhojnil vás v dobytčatech a dětech:
(134) a v zahradách a pramenech
(135) jáť bojím se pro vás trestu dne velkého.“
(136) Řekli: „Nám jedno jest, varuješ-li nás, aneb nejsi-li varovatelem:
(137) toto jsou pouze báchorky starých,
(138) a my nebudeme ztrestáni.“
(139) A lhářem nazvali jej i zahladili jsme je: zajisté v tomto jest znamení; však většina jich nevěří;
(140) ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.
(141) Též (kmen) Tsemúd lháři posly nazval,
(142) když řekl jim bratr jejich Sálih: „Což nebudete báti se Boha“
(143) Jáť zajisté jsem vám poslem důvěryhodným:
(144) pročež bojte se Boha a poslechněte mne.
(145) A nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva?
(146) Zdaž ponecháni budete v tom, co máte zde, v bezpečí?
(147) V zahradách a u zřídel,
(148) a polností a datlovníků, větví, štíhlých:
(149) a vytesávati budete si v horách domy dovedně?
(150) I bojte se Boha a poslechněte mne;
(151) a neposlouchejte nařízení výstředníků,
(152) kteří pohoršují zemi a nepolepšují ji.“
(153) Řekli: „Tys pouze jedním z očarovaných:
(154) jsi pouze člověk, jako my: pročež předveď nám znamení, jsi-li z pravdomluvných.“
(155) Řekl: „Tato velbloudice (bude jím): jí patřiti bude napití a vám patřiti bude napití ob den určený.
(156) Však nepřičiňte jí zlého, jinak zachvátí vás trest dne velkého.“
(157) Nicméně přeřezali žíly jí a litovali toho zrána,
(158) neboť zachvátil je trest. Zajisté v tomto jest znamení: však většina jich nevěří;
(159) ale Pán tvůj mocný jest a slitovný.
(160) Lháři nazval lid Lotův posly své,
(161) když řekl jim bratr jejich Lot: „Což nebudete báti se Boha?
(162) Jáť jsem vám poslem důvěryhodným:
(163) pročež bojte se Boha a poslechněte mne.
(164) A nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva.
(165) Zdaž vcházeti budete k mužům, z tvorstva veškerého?
(166) A zanecháte, co Bůh stvořil vám za manželky? Opravdu jste lidem chybujícím!“
(167) Řekli: „Nezanecháš-li této řeči, Lote, zajisté budeš jedním z vyhnanců.“
(168) Řekl: „Jáť činů vašich hrozím se:
(169) Pane můj, spas mne a rodinu mou od toho, co činí tito:“
(170) I zachránili jsme jej a rodinu jeho veškerou,
(171) vyjma stařeny, jež omeškala se,
(172) a pak zahubili jsme všechny ostatní.
(173) A dštili jsme na ně deštěm, a špatný to byl déšť pro ty, jež varovali jsme!
(174) Zajisté znamení jest v tomto: však většina jich nevěří;
(175) ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.
(176) Též obyvatelé hvozdu (Madianského) lháři nazvali posly své,
(177) když řekl jim Šu’ejb: „Což nebudete báti se Boha?
(178) Jáť jsem vám poslem důvěryhodným:
(179) pročež bojte se Boha a poslechněte mne.
(180) A nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva.
(181) Dodržujte správnou míru a nebuďte z těch, kdož na ní utrhují:
(182) važte dle spravedlnosti přímé:
(183) a neokrádejte lidi o věci jejich, aniž prostopášnostmi pohoršujte zemi:
(184) a bojte se toho, jenž stvořil vás i pokolení předešlá.“
(185) Řekli: „Ty zajisté’s jen jedním z očarovaných.
(186) A tys jen člověk, jako my; a my považujeme tě za jednoho z prolhaných:
(187) dej spadnouti na nás kus nebe, jsi-li pravdomluvným.“
(188) Řekl: „Pán můj nejlépe ví o tom, co činíte.“
(189) Tak lhářem nazvali jej: i zachvátil je trest dne mračného: zajistéť byl to trest dne velkého!
(190) Zajisté znamení jest v tomto, však většina jich nevěří,
(191) ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.
(192) A tento (Korán) zajisté jest sesláním od Pána veškerenstva:
(193) sestoupil s ním dolů duch věrný
(194) na srdce tvé, abys byl jedním z varovatelů,
(195) v jazyku jasném arabském.
(196) Onť zajisté předpověděn jest v Písmech předešlých:
(197) což není to znamením pro ně, že věděli o něm již učení ze synů Israele?
(198) A kdybychom byli seslali jej na některého z cizinců,
(199) a byl by četl jim jej, nebyli by bývali v něj věřili.
(200) A takovýmto způsobem uvedli jsme jej do srdcí provinilců:
(201) že neuvěří v něj, dokud neshlédnou trest svůj bolestný;
(202) a přijde na ně znenadání, aniž by tušili.
(203) Tehdy řeknou: „Může nám býti poshověno?“
(204) Zdaž tedy budou chtíti (nyní), aby uspíšen byl trest náš?
(205) Co míníš? Popřejeme-li jim radostí světa po léta
(206) a pak přijde na ně, co bylo jim slíbeno,
(207) co prospěje jim to, z čeho se byli radovali?
(208) Ale nezahladili jsme města, aniž by bylo mělo své varovatele
(209) k napomenutí: myť zajisté nebyli jsme křivditeli.
(210) Nesestoupili pak (s Koránem) zlí duchové;
(211) a nepříslušelo jim to, aniž byli s to tak učiniti,
(212) neb oni od slyšení jeho jsou vzdáleni.
(213) I nevzývej spolu s Bohem boha jiného, abys nebyl jedním z trestaných,
(214) a varuj příbuzné své nejbližší,
(215) a stři křídlo své ochrany nad těmi, již následují tě z věřících.
(216) A když neposlechnou tě, rci: „Jáť zajisté prost jsem viny na tom, co činíte,“
(217) spoléhej na Mocného, Slitovného,
(218) jenž vidí tě, když vstáváš k modlitbě,
(219) jakož i chování tvé mezi těmi, kdož uctívají jej,
(220) neboť on všeslyšící a vševědoucí jest.
(221) Oznámím vám, na koho sestupují zlí duchové?
(222) Sestupují na všechny prolhance hříšné,
(223) kteří házejí (do vzduchu věci) z doslechu a vět šina jich lháři jsou;
(224) a BÁSNÍCI, jež následují (jimi) zvábení:
(225) zdaž nevidíš, že bloudí po všech údolích?
(226) A že říkají, co nečiní?
(227) Vyjma těch, kteří uvěřili a konají dobré skutky a vzpomínají často Boha a hájí se poté, když bylo jim ukřivděno: a seznají křivditelé, jakým zvrácením budou zvráceni.