Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Tá. Sín. Mím.

(2) Tato jsou znamení Knihy zjevné:

(3) ty snad soužíš se proto, že nechtějí uvěřiti.

(4) Kdybychom chtěli, seslali bychom jim s nebe znamení, před nímž sklonily by se šíje jejich v ponížení:

(5) však není nového napomenutí, přišedšího jim od Milosrdného, aniž by se od něho neodvraceli.

(6) A lží nazvali je, však dojde je zpráva o tom, z čeho si byli žert tropili.

(7) Což nepohlédli na zemi — kolika na ní dali jsme vzrůsti druhům rostlin vzácných?

(8) Zajisté v tom jest znamení: však většina jich nevěří.

(9) A dojista Pán tvůj mocný jest, slitovný.

(10) (Pomni), když zavolal Pán tvůj Mojžíše: „Jdi k lidu nepravostnému:

(11) lidu Faraonovu, Což nebudou báti se mne?“

(12) Řekl (Mojžíš): Pane můj, bojím se, že lhářem nazvou mne.

(13) A stísněna jest hruď, má a není volný jazyk můj: pročež pošli pro Árona.

(14) Mají proti mně obvinění a bojím se, aby mne nezabili.“

(15) Řekl (Bůh): „Nikoliv. Jděte oba se znameními našimi: my s vámi budeme, naslouchajíce.

(16) A jděte k Faraonovi a rcete: „Myt zajisté posly jsme Pána veškerenstva:

(17) i vyšli s námi syny Israele.“

(18) Řekl (Farao): „Což nevychovali jsme tě mezi námi za dětství a což nedlel jsi mezi námi po mnoho let věku svého?

(19) A učinil’s skutek, kterýs učinil: jsi nevděčníkem.“

(20) Řekl (Mojžíš): Ano, učinil jsem jej tehdy a byl jsem pobloudilím:

(21) a prchl jsem od vás, ježto bál jsem se vás: však dal mi Pán můj moudrost a učinil mne jedním z poslů.

(22) A jest to dobrodiní, jehož popřál’s mi, že zotročil jsi syny Israele?“

(23) Řekl Farao: „Kdo jest (ten) Pán veškerenstva?“

(24) Řekl (Mojžíš): „On Pánem jest nebes i země a všeho, což mezi oběma jest — dovedete-li uvěřiti.“

(25) Řekl (Farao) k těm, kteří byli kol něho: „Neslyšíte?“

(26) Řekl (Mojžíš): „Jest Pánem vaším a Pánem otců vašich předešlých.“

(27) Řekl (Farao): „Zajisté prorok váš, jenž poslán byl k vám, jest duchem posedlý.“

(28) Řekl (Mojžíš): „Jest Pánem východu a Pánem západu a všeho, což mezi nimi jest — dovedete-li to pochopiti.“

(29) Řekl (Farao): „Vezmeš-li si za Boha někoho jiného kromě mne, učiním tě jedním z uvězněných.“

(30) Řekl (Mojžíš): „I když předvedu ti důkaz zjevný?“

(31) Řekl (Farao): „Předveď jej, jsi-li pravdomluvný.“

(32) Tehdy vrhl (Mojžíš) hůl svou na zem, a hle, stala se hadem zjevným.

(33) Poté Pak vztáhl ruku svou, a hle, bílá byla (v zraku)hledících.

(34) Řekl (Farao) k předákům svým, kolem sebe: „Totoť zajisté kouzelník jest učený.

(35) Chce vyhnati vás ze země vaší kouzelnictvím svým: co nařizujete?“

(36) Řekli: „Poodlož (odpověď) jemu a bratru jeho: a pošli do všech měst shromažďovatele,

(37) kteří přivedou ti všechny kouzelníky učené.“

(38) I shromážděni byli kouzelníci na schůzku v den určený:

(39) a bylo řečeno lidem: „Shromáždíte-li se všichni,

(40) abychom snad následovali kouzelníky, budou-li vítěznými?“

(41) A když přišlo kouzelnictvo, řekli Faraonovi: „Dostaneme odměnu, budeme-li vítěznými?“

(42) Řekl: „Ano: a v tom případě též budete z těch, kdož mně jsou nejbližší.“

(43) Řekl, jim Mojžíš: „Vrhněte na zem, co máte k vrhání.“

(44) I vrhli na zem provazy své a hole své a řekli: „Při moci Faraonově, myť zajisté jsme vítěznými!“

(45) I vrhl Mojžíš na zem hůl svou a požrala jich divy vylhané.

(46) Tehdy padli kouzelníci úctou na tváře své

(47) a řekli: „Uvěřili jsme v Pána veškerenstva,

(48) Pána Mojžíše a Árona.“

(49) Řekl (Farao): „Zdaž uvěřili jste v něho dříve, než dovolil jsem vám? Tenť zajisté jest náčelníkem vaším, jenž naučil vás kouzlům — a dobře seznáte (moc moji): dojista pak dám uřezati vám ruce i nohy pokřižmo a dám ukřižovati všechny vás.“

(50) Řekli: „To neuškodí nám, neb v pravdě k Pánu svému navrátíme se.

(51) Zajisté přejeme si, aby odpustil nám Pán náš hříchy naše, neb my byli jsme prvními z věřících.“

(52) I vnukli jsme Mojžíšovi: „Vyjdi za noci se služebníky mými: neb dojista pronásledováni budete.“

(53) A poslal Farao do měst shromažďovače,

(54) řkoucí: „Onino (Israelští) jsou hrstka nepočetná

(55) a rozzuřeni jsou proti nám:

(56) my pak četní jsme a obezřetní.“

(57) Tak způsobili jsme, aby vyšli ze zahrad a od pramenů

(58) a pokladů a bydlišť převzácných:

(59) tak (stalo se): a dali jsme vše to dědictvím synům Israele.

(60) Následovali je pak za jitra.

(61) A když shlédli se navzájem oba vojové, řekli soudruzi Mojžíšovi: „Zajisté jsme teď dohoněni.“

(62) Řekl: „Nikoliv: zajisté Pán můj se mnou jest a (dobře) povede mne.“

(63) I vnukli jsme Mojžíšovi: „Udeř holí svou moře.“ I rozstouplo se a každá z obou částí zvedla se jak hora veliká.

(64) Poté pak dali jsme přiblížiti se oněm druhým.

(65) A zachránili jsme Mojžíše a kdož s ním byli, všechny:

(66) poté pak potopili jsme ony druhé.

(67) Zajisté v tomto jest znamení: však většina jich nevěří;

(68) ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.

(69) A předříkávej jim děje Abrahame,

(70) když řekl otci svému i lidu svému: „Co uctíváte?“

(71) Řekli: „Uctíváme modly a jsme jim stále oddáni.“

(72) Řekl: „Zdaž slyší vás, když k nim voláte?

(73) Aneb prospěti vám mohou, či uškoditi?“

(74) Řekli: „Nikoliv, však shledali jsme otce své již takto činící.“

(75) Řekl: „Co míníte? To, co uctívali jste

(76) a co uctívali otcové již vaši předešlí,

(77) (modly ty) mne nepřáteli jsou: (není Boha), kromě Pána veškerenstva,

(78) jenž stvořil mne a jenž vede mne (pravou cestou),

(79) jenž krmí mne i napájí mne,

(80) a když onemocním, uzdraví mne;

(81) jenž mi dá zemřít a pak vzkřísí mne:

(82) a jenž přeji si, aby odpustil mi hříchy mé v den soudný.

(83) Pane můj, dej mi soudnost a připoj mne ke spravedlivým:

(84) a dej mi pověst pravdomluvnosti u pokolení příštích:

(85) a dej mi podíl na dědictví zahrady rozkoše:

(86) a odpusť otci mému, že byl jedním z bloudících:

(87) a nepotup mne v den kdy vzkříšeni budou:

(88) v den, kdy neprospějí nikomu statky, aniž děti:

(89) vyjma toho, kdož přijde k Bohu se srdcem zdravým:

(90) a kdy přiblížen bude ráj k bohabojným:

(91) a představeno bude peklo svedeným:

(92) a řečeno jim bude: „Kde jest to, co uctívali jste

(93) vedle Boha? Zdaž mohou pomoci vám, aneb pomoci sobě samým?

(94) A vmeteni budou v ně oni i (jimi) svedení,

(95) a vojska Iblísova veškerá.

(96) Řeknou, odporujíce si v pekle navzájem:

(97) „Při Bohu. zajisté byli jsme v bludu zjevném,

(98) když stavěli jsme vás na roveň Pánu veškerenstva:

(99) kdo jiný svedl nás, než provinilci?

(100) A není nám přímluvců,

(101) aniž přítele účinlivého:

(102) a kdyby bylo nám návratu, tehdy jistě byli bychom z věřících!“

(103) Zajisté, v tomto jsou znamení: však většina jich nevěří;

(104) ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.

(105) Lid Noemův též nazval lháři posly své,

(106) když řekl jim bratr jejich Noe: „Což nebudete báti se Boha?

(107) Jáť pak jsem vám poslem důvěryhodným:

(108) pročež bojte se Boha a poslechněte mne.

(109) Nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva;

(110) pročež bojte se Boha a poslechněte mne.“

(111) Řekli: „Zdaž věřit tobě budeme, když následují tě jen nejsprostší?“

(112) Řekl: „Co vím o tom, co oni dělali?

(113) Súčtování s nimi jest na Pánu mém — kéž byste tomu rozuměli!

(114) Já přece neodstrčím těch, kdož věří,

(115) neb jsem jen varovatelem zjevným.“

(116) Řekli: „Nepřestaneš-li, Noe, dojista budeš jedním z ukamenovaných.“

(117) Řekl: „Pane můj, věru lid můj lhářem nazval mne.

(118) Rozhodni tedy mezi mnou a jimi jasným rozhodnutím a zachraň mne, jakož i ty, kdož se mnou jsou z věřících.“

(119) I zachránili jsme jej a kdož byli s ním, v arše přeplněné,

(120) poté pak potopili jsme všechny zůstavší.

(121) Zajisté v tomto jest znamení; však většina jich nevěří,

(122) ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.

(123) Též (kmen) ‘Ád lháři nazval posly své,

(124) když řekl jim bratr jejich Húd: „Což nebudete báti se Boha?

(125) Jáť pak jsem vám poslem důvěryhodným:

(126) ať pročež bojte se Boha a poslechněte mne.

(127) Nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva.

(128) Zdaž stavěti budete na všech pahrbcích znamení pro kratochvíli?

(129) A činiti si budete stavby jako by pro věčné obývání?

(130) A když vládnete, vládnete jako utiskovatelé?

(131) I bojte se Boha a poslechněte mne.

(132) A bojte se toho, jenž rozhojnil vás v tom, co víte:

(133) a rozhojnil vás v dobytčatech a dětech:

(134) a v zahradách a pramenech

(135) jáť bojím se pro vás trestu dne velkého.“

(136) Řekli: „Nám jedno jest, varuješ-li nás, aneb nejsi-li varovatelem:

(137) toto jsou pouze báchorky starých,

(138) a my nebudeme ztrestáni.“

(139) A lhářem nazvali jej i zahladili jsme je: zajisté v tomto jest znamení; však většina jich nevěří;

(140) ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.

(141) Též (kmen) Tsemúd lháři posly nazval,

(142) když řekl jim bratr jejich Sálih: „Což nebudete báti se Boha“

(143) Jáť zajisté jsem vám poslem důvěryhodným:

(144) pročež bojte se Boha a poslechněte mne.

(145) A nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva?

(146) Zdaž ponecháni budete v tom, co máte zde, v bezpečí?

(147) V zahradách a u zřídel,

(148) a polností a datlovníků, větví, štíhlých:

(149) a vytesávati budete si v horách domy dovedně?

(150) I bojte se Boha a poslechněte mne;

(151) a neposlouchejte nařízení výstředníků,

(152) kteří pohoršují zemi a nepolepšují ji.“

(153) Řekli: „Tys pouze jedním z očarovaných:

(154) jsi pouze člověk, jako my: pročež předveď nám znamení, jsi-li z pravdomluvných.“

(155) Řekl: „Tato velbloudice (bude jím): jí patřiti bude napití a vám patřiti bude napití ob den určený.

(156) Však nepřičiňte jí zlého, jinak zachvátí vás trest dne velkého.“

(157) Nicméně přeřezali žíly jí a litovali toho zrána,

(158) neboť zachvátil je trest. Zajisté v tomto jest znamení: však většina jich nevěří;

(159) ale Pán tvůj mocný jest a slitovný.

(160) Lháři nazval lid Lotův posly své,

(161) když řekl jim bratr jejich Lot: „Což nebudete báti se Boha?

(162) Jáť jsem vám poslem důvěryhodným:

(163) pročež bojte se Boha a poslechněte mne.

(164) A nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva.

(165) Zdaž vcházeti budete k mužům, z tvorstva veškerého?

(166) A zanecháte, co Bůh stvořil vám za manželky? Opravdu jste lidem chybujícím!“

(167) Řekli: „Nezanecháš-li této řeči, Lote, zajisté budeš jedním z vyhnanců.“

(168) Řekl: „Jáť činů vašich hrozím se:

(169) Pane můj, spas mne a rodinu mou od toho, co činí tito:“

(170) I zachránili jsme jej a rodinu jeho veškerou,

(171) vyjma stařeny, jež omeškala se,

(172) a pak zahubili jsme všechny ostatní.

(173) A dštili jsme na ně deštěm, a špatný to byl déšť pro ty, jež varovali jsme!

(174) Zajisté znamení jest v tomto: však většina jich nevěří;

(175) ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.

(176) Též obyvatelé hvozdu (Madianského) lháři nazvali posly své,

(177) když řekl jim Šu’ejb: „Což nebudete báti se Boha?

(178) Jáť jsem vám poslem důvěryhodným:

(179) pročež bojte se Boha a poslechněte mne.

(180) A nežádám si za to od vás odměny, neboť odměna má záleží jen od Pána veškerenstva.

(181) Dodržujte správnou míru a nebuďte z těch, kdož na ní utrhují:

(182) važte dle spravedlnosti přímé:

(183) a neokrádejte lidi o věci jejich, aniž prostopášnostmi pohoršujte zemi:

(184) a bojte se toho, jenž stvořil vás i pokolení předešlá.“

(185) Řekli: „Ty zajisté’s jen jedním z očarovaných.

(186) A tys jen člověk, jako my; a my považujeme tě za jednoho z prolhaných:

(187) dej spadnouti na nás kus nebe, jsi-li pravdomluvným.“

(188) Řekl: „Pán můj nejlépe ví o tom, co činíte.“

(189) Tak lhářem nazvali jej: i zachvátil je trest dne mračného: zajistéť byl to trest dne velkého!

(190) Zajisté znamení jest v tomto, však většina jich nevěří,

(191) ale Pán tvůj zajisté mocný jest a slitovný.

(192) A tento (Korán) zajisté jest sesláním od Pána veškerenstva:

(193) sestoupil s ním dolů duch věrný

(194) na srdce tvé, abys byl jedním z varovatelů,

(195) v jazyku jasném arabském.

(196) Onť zajisté předpověděn jest v Písmech předešlých:

(197) což není to znamením pro ně, že věděli o něm již učení ze synů Israele?

(198) A kdybychom byli seslali jej na některého z cizinců,

(199) a byl by četl jim jej, nebyli by bývali v něj věřili.

(200) A takovýmto způsobem uvedli jsme jej do srdcí provinilců:

(201) že neuvěří v něj, dokud neshlédnou trest svůj bolestný;

(202) a přijde na ně znenadání, aniž by tušili.

(203) Tehdy řeknou: „Může nám býti poshověno?“

(204) Zdaž tedy budou chtíti (nyní), aby uspíšen byl trest náš?

(205) Co míníš? Popřejeme-li jim radostí světa po léta

(206) a pak přijde na ně, co bylo jim slíbeno,

(207) co prospěje jim to, z čeho se byli radovali?

(208) Ale nezahladili jsme města, aniž by bylo mělo své varovatele

(209) k napomenutí: myť zajisté nebyli jsme křivditeli.

(210) Nesestoupili pak (s Koránem) zlí duchové;

(211) a nepříslušelo jim to, aniž byli s to tak učiniti,

(212) neb oni od slyšení jeho jsou vzdáleni.

(213) I nevzývej spolu s Bohem boha jiného, abys nebyl jedním z trestaných,

(214) a varuj příbuzné své nejbližší,

(215) a stři křídlo své ochrany nad těmi, již následují tě z věřících.

(216) A když neposlechnou tě, rci: „Jáť zajisté prost jsem viny na tom, co činíte,“

(217) spoléhej na Mocného, Slitovného,

(218) jenž vidí tě, když vstáváš k modlitbě,

(219) jakož i chování tvé mezi těmi, kdož uctívají jej,

(220) neboť on všeslyšící a vševědoucí jest.

(221) Oznámím vám, na koho sestupují zlí duchové?

(222) Sestupují na všechny prolhance hříšné,

(223) kteří házejí (do vzduchu věci) z doslechu a vět šina jich lháři jsou;

(224) a BÁSNÍCI, jež následují (jimi) zvábení:

(225) zdaž nevidíš, že bloudí po všech údolích?

(226) A že říkají, co nečiní?

(227) Vyjma těch, kteří uvěřili a konají dobré skutky a vzpomínají často Boha a hájí se poté, když bylo jim ukřivděno: a seznají křivditelé, jakým zvrácením budou zvráceni.