Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) Há. Mím.

(2) Při Knize zjevné!

(3) Zajisté učinili jsme ji Koránem arabským, abyste pochopili!

(4) Onať pak nalézá se v Knize prvotní u nás: (Korán jest to) vznesený, plný moudrosti.

(5) Zdaž odmrštíme od vás Napomenutí proto, že lid jste výstřednický?

(6) A kolik poslali jsme proroků mezi (národy) předešlé!

(7) A nebylo proroka, jenž přišel k nim, z něhož by si nebyli šašky tropili!

(8) Pročež zahladili jsme (národy) silnější těchto mocí: a před nimi stojí příklad předešlých!

(9) A tážeš-li se jich: „Kdo stvořil nebe a zemi?“ jistě řeknou: „Stvořil je Mocný, Vševědoucí.“

(10) (Ano) ten, jenž učinil vám zemi kolébkou a učinil vám na ní stezky, abyste jimi vedeni byli;

(11) a jenž seslal vám s nebe vodu, dle odměření: i vzkříjsme jí končinu zmrtvělou. Stejně tak (z hrobů)vyvedeni budete.

(12) A jenž stvořil všechno (tvorstvo) v párech, a dal vám v lodích a dobytčatech prostředky k ježdění,

(13) abyste seděli v rovnováze na hřbetech jejich a vzpomínali, když tak v rovnováze na nich sedíte, dobrodiní Pána svého, řkouce: „Chválen budiž ten, jenž podmanil nám toto! Neb sami nebyli bychom nikdy se k tomu dostali:

(14) a zajisté my k Pánu svému navrátíme se.“

(15) Však přece učinili mu ze služebníků jeho děti! Zajisté člověk jest velký zatvrzelec zjevný!

(16) Či Bůh by si byl vzal dcery z toho, co stvořil, a syny vybral pro vás?

(17) A přec když oznámeno jest jednomu z nich narození toho, o čem podobenství činí ohledně Milosrdného, zasmuší se temným stínem tvář jeho a jest jako zařezaný!

(18) Zdaž (dávati budou Bohu za děti tvory), již vychováni jsou v ozdůbkách a sklonni jsou k hádkám bez zjevných důvodů?

(19) A učinili z andělů, kteří jsou služebníci Milosrdného, ženy. Což byli svědky stvoření jejich? Zapsáno bude jim toto dosvědčování jich a tázáni (ohledně toho) budou.

(20) A říkají: „Kdyby byl chtěl Milosrdný, nebyli bychom jich nikdy uctívali.“ Nijakého vědění nemají o tom: a pouze lhou!

(21) Či snad dali jsme jim Knihu nějakou předtím, jíž přidržují se?

(22) Naopak; ale říkají: „Shledali jsme otce naše v (jistém) náboženství: a my šlépějemi jejich vedeni jsme.“

(23) A stejně tak, pokaždé, když poslali jsme před tebou varovatele některému městu, říkali bohatci jeho: „Zajisté shledali jsme otce své v (jistém) náboženství a my pokračujeme v šlépějích jejich.“

(24) Řekli (jim): „A i kdyby dáno vám bylo cos správnějšího toho, co nalezli jste u otců svých?“ I řekli: „Myť zajisté v to, s čím posláni jste byli, nevěříme!“

(25) Pročež pomstili jsme se na nich a viz, jaký byl konec těch, kdož lháři nazývali (proroky)!

(26) A (vzpomeň), když řekl Abraham otci svému a lidu svému: „Jáť prost jsem viny na tom, co uctíváte,

(27) vyjma (uctívání) toho, jenž stvořil mne a jenž povede mne (stezkou pravou).“

(28) A toto učinil slovem trvalým v potomstvu svém, aby (k Bohu) navraceli se.

(29) Ale popřál jsem tímto i otcům jejich požitků (pozemských), až do dne, kdy přišla jim pravda, a prorok zjevný.

(30) A když přišla jim pravda, řekli: „Totoť kouzelnictví jest: my zajisté v ně nevěříme!“

(31) A říkají: „Ledaže by byl býval seslán tento Korán muži z obou měst znamenitému, (byli bychom uvěřili).“

(32) Zdaž oni jsou rozdělovateli milosrdenství Pána tvého? My rozdělujeme mezi ně živo bytí jejich v životě pozemském: a povznášíme jedny nad druhé v různých stupních, aby vzíti si mohli někteří jiné do poddanství. Však milosrdenství Pána tvého lepším jest toho, co shromažďují!

(33) A nebýti toho, že lidé byli by se stali jedním národem (nevěřících) byli bychom dali domům těm, kdož nevěří v Milosrdného, střechy stříbrné a schodiště, po nichž by k nim vzestupovali:

(34) a domům jich brány (ze stříbra), a lehátka, na nichž by spočívali:

(35) a ZLATÉ OZDOBY; neb vše toto jest rozkoší života pozemského: však (lepší) život budoucí (schystán jest) u Pána tvého bohabojným.

(36) A k tomu, jenž straniti bude se napomenutí Milosrdného, připneme řetězem Satana, jenž bude mu pak druhem (věrným):

(37) a budou odvraceti (lidi) od stezky Páně; tito pak budou míti za to, ze (správně) jsou vedeni.

(38) Až když pak přijde (člověk takový) před nás, řekne: „Kéž by mezi mnou a tebou byla vzdálenost obou východů! Jak špatný jsi to druh!“

(39) Však toto neprospěje vám již v den onen, neb nepravostnými jste byli; družně budete sdíleti pak trest!

(40) Zdaž dokážeš, abys sluch dal hluchým a správně vedl slepé a ty, kdož v bloudění jsou zjevném?

(41) A ať již dojista odejmeme tě ze středu jejich, zajisté že pomstu na nich vykonáme;

(42) nebo ať již ukážeme ti to, co slíbili jsme jim, my zajisté zmůžeme je!

(43) I přidrž se toho, co vnuknuto ti bylo, neb zajisté jsi na stezce přímé!

(44) A (Korán) dojista napomenutím jest tobě i lidu tvému: a dotazováni (ohledni něho) budete;

(45) i taž se oněch proroků, jež před tebou poslali jsme, zda učinili jsme jim vedle Milosrdného božstva, která měli by uctívati.

(46) Kdys již poslali jsme Mojžíše s jasnými důkazy svými k Faraonovi a předním lidu jeho, i řekl: „Jáť poslem jsem Pána veškerenstva.“

(47) A když předvedl jim znamení naše, hle, smáli se jim!

(48) A nebylo znamení, jež ukázali jsme jim, jež nebylo by bývalo větší předešlého: a stíhali jsme je tresty, aby k nám snad i obrátili se.

(49) I řekli: „Ó kouzelníče, popros pro nás Pána svého, aby učinil to, čím zavázal se tobě, neb my zajisté jsme (již)na cestě správné.“

(50) A když odejmuli jsme od nich trest, hle, porušili slib.

(51) A dal Farao provolání lidu svému, řka: „Lide můj, což nepřináleží mne panství Egypta, jakož i řek těchto, jež pode mnou tekou? Což nevidíte?

(52) Nejsem-liž lepším tohoto opovržence, jenž stěží dovede se vyjádřiti?

(53) Kdyby (aspoň) měl na sobě zlaté náramky a kdyby byli přišli s ním andělé v družině!“

(54) Takto lehkovážným učinil lid svůj a poslechli jej, neb byli lidem prostopášným:

(55) a když rozhněvali nás, pomstili jsme se na nich a všechny utopili je,

(56) a učinili jsme je prvním příkladem pro (národy)budoucí.

(57) A když syn Mariin dán jest za příklad, hle, lid tvůj od něho odvrací se,

(58) a říkají: „Zdaž božstva naše lepšími jsou, či on?“ Učinili ti jej tedy příkladem jen z chuti po sporu, neb věru lidem jsou hádkymilovným.

(59) Onť pouze jest služebníkem (naším), jemuž popřáli jsme milosti své a příkladem učinili jej synům Israele.

(60) A kdybychom chtěli, mohli bychom z vás učiniti anděly, aby nástupci vašimi byli na zemi.

(61) Onť pak zajisté bude poznáním hodiny (soudu): pročež nepochybujte nijak o ní a následujte mne: totoť jest stezka přímá!

(62) A nechť neodvrátí vás nijak od ní Satan; onť zajisté jest vám nepřítelem zjevným.

(63) A když přišel Ježíš s jasnými důkazy, řekl: „Přišel jsem k vám s moudrostí a abych vysvětlil vám něco z toho, o čem rozcházíte se (v mínění): pročež bojte se Boha a poslechněte mne!

(64) Bůh zajisté jest Pánem mým a Pánem vaším, pročež uctívejte jej: totoť jest stezka přímá!“

(65) I rozešly se (v mínění různé) strany mezi sebou: a běda těm, kdož nepravostni byli, před trestem dne bolestiplného!

(66) Což jiného očekávají, než aby hodina (soudu) přišla na ně, aniž by toho tušili, znenadání?

(67) A nejlepší přátelé v den onen stanou se navzájem sobě nepřáteli; vyjma bohabojných:

(68) „Ó služebníci moji, vám netřeba se báti dnes, aniž rmoutiti se,

(69) vám, kteříž uvěřili jste ve znamení naše a do vůle mé jste byli odevzdáni.

(70) Vstupte v zahrady (ráje), vy, i manželky vaše, v radování!“

(71) Obcházeni budou s mísami zlatými a číšemi, v nichž bude cokoliv přáti si budou duše a co lahoditi bude zrakům; a tam přebývati budete věčně.

(72) Toto jest zahrada (ráje), již dědictvím učinili jsme vám v odměnu za skutky vaše.

(73) V ní bude pro vás ovoce v hojnosti, z něhož požívati budete.

(74) Zajisté pak provinilci budou na věk přebývati v trestu pekelném:

(75) jenž nebude jim přerušen, a v úzkosti tam setrvají!

(76) My pak neukřivdili jsme jim, nýbrž oni sobě samým ukřivdili.

(77) A volati budou: „Ó Máliku! Nechť skončí s námi Pán tvůj!“ Řekne: „Nikoli, zde zajisté zůstanete!“

(78) Nyní pak přinesli jsme vám pravdu; však většině vás pravda jest odporná.

(79) Že pevně upletli svou léčku? Však i my svoji pevně upleteme.

(80) Či domnívají se, že neslyšíme tajný (hovor) jejich a jejich šeptání? Zajisté, a poslové naši vedle nich (stojící), vše spisují.

(81) Rci: „Kdyby Milosrdný měl syna, jáť první byl bych z jej uctívajících:

(82) (však) chválen budiž Pán nebes a země, Pán trůnu, nade (vše) to, co (o něm) vykládají!

(83) I ponech je, ať jen žvaní a zahrávají si, až setkají se s oním dnem (soudu) svého, jenž slibován jest jim.

(84) Neb on jest ten, jenž na nebi Bohem jest a na zemi Bohem jest: a on moudrý jest a vševědoucí.

(85) I požehnán budiž ten, jemuž přináleží panství nebes a země a všeho, což mezi nimi jest: on má vědomost o hodině (soudu) a k němu navráceni budete.

(86) A nebudou moci ti, které oni vzývají vedle Boha, přimluviti se (za ně), vyjma těch, kdož svědectví vydali o pravdě: a oni dobře to zvědí!“

(87) A tážeš-li se jich, kdo stvořil je, jistě řeknou: „Bůh.“ Jak tedy mohou tak lháti?

(88) A na rčení jeho: „Pane můj, tito zajisté jsou lidem nevěřícím,“

(89) (řekl Bůh): „Odvrať se tedy od nich a rci: ‚Pokoj vám!‘ Však oni zvědí!“