Makkan

Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.

(1) QÁF. Při Koránu vznešeném!

(2) Naopak, diví se, že přišel jim varovatel ze středu jejich; i říkají nevěřící; „Totoť věc jest divná!

(3) Že když zemřeme a budeme v prach obráceni? — To věru návrat jest z daleka!“

(4) My (dobře) víme, kolik pohltila jich země, neb u nás jest Kniha, (vše) uschovávající.

(5) Naopak, lží nazvali pravdu, když přišla jim: i v postavení jsou spleteném.

(6) Což nepohlédli k nebesům nad sebou, aby viděli, jak vybudovali jsme je a zkrášlili tak, že není skulin v nich?

(7) A zemi rozprostřeli jsme a rozházeli po ní temena hor; a dali vzrůsti na ní všeho druhu (rostlin) rozkošných:

(8) k nahlédnutí a napomenuti všem služebníkům kajícným.

(9) A seslali jsme s nebe vodu požehnanou, jíž vzrůsti dáváme zahradám a zrní obilnému;

(10) a datlovníkům vysokým s vrcholy obtěžkanými,

(11) k výživě služebníkům našim a vodou oživujeme zemi zmrtvělou. Takové bude i z mrtvých vzkříšení.

(12) Před nimi již lháři zvali proroky: lid Noemův a obyvatelé Ar-Rassu a (kmen) Tsemúd;

(13) a (kmen) ‘Ád a Farao a bratří Lotovi;

(14) a obyvatelé hvozdu a lid Tubba; ti všichni lháři nazvali proroky i uskutečnil se (nad nimi) trest slíbený.

(15) Což znaveni jsme prvním stvořením? Naopak: ale oni přec jsou v pochybách ohledně stvoření nového!

(16) My stvořili jsme člověka a víme, co našeptává mu duše jeho: a my bližšími jsme mu žíly hrdelné.

(17) Když přijímati budou oba přijímači (výpovědi), jeden z prava, druhý z leva sedící:

(18) nepronese slova, aniž by pozorovatel vedle něho nebyl pohotově (je zapsati).

(19) A přijde (naň) mrákota smrti skutečné: „Toto jest, čemu chtěl ses vyhnouti!“

(20) A zatroubeno bude v roh: totoť jest den trestu slíbený!

(21) I přijde jedna každá duše: s každou pak honec a svědek její.

(22) „Žil’s v lhostejnosti k tomuto dnu: nuž, sejmuli jsme ti clonu a zrak tvůj dnes ostrý jest!“

(23) A řekne druh jeho věrný: „Toto jest co mám (pro tebe) připraveno.“

(24) „Uvrcte, vy dva, v peklo všechny nevěrce vzdorovité:

(25) zabraňovače dobra, přestupníky, pochybovače;

(26) kteří stavěli vedle Boha bohy druhé: uvrcte je v trest přísný!“

(27) Řekne druh jeho věrný: „Pane náš, jáť nesváděl jsem jej, nýbrž on (sám) byl v bloudění dálném.“

(28) (Řekne Bůh): „Neveďte sporu přede mnou: dal jsem vám již před tím slib výhrůžný:

(29) nemění se pak slovo mé: a nejsem utiskovatelem služebníků svých.“

(30) V den ten řekneme peklu: „Zdaž naplněno jsi?“ a řekne: „Jest (ještě) více jich?“

(31) Přiblížena pak bude k bohabojným zahrada (ráje)nedaleká:

(32) „Totoť jest, co slíbeno bylo vám, všem kajícným a (zákony) zachovávajícím:

(33) těm, kdož báli se milosrdného v skrytosti a přicházejí se srdcem kajícným.

(34) Vstupte do ní v pokoji: tentoť jest věčnosti den.“

(35) V ní budou míti, cožkoliv chtíti budou a u nás bude (toho) rozhojnění.

(36) A kolik zahladili jsme před nimi pokolení, jež mocnejší jich byla silou: a prohledejte zemi, je-li v ní před námi útočiště!

(37) Zajisté v tomto jest napomenutí tomu, jenž má srdce a popřává sluchu a (sám) jest svědkem.

(38) Stvořili jsme pak nebesa i zemi a vše, což mezi oběma jest v šesti dnech a nedotkla se nás únava.

(39) Trpělivě snášej tedy, co říkají a vyvyšuj Pána svého ve chvále jeho před slunce východem a západem.

(40) A za noci též chval jej a v posledních dvou na tvář padnutích.

(41) A přislouchej ke dnu, kdy zavolá provolavatel z místa blízkého.

(42) V den, kdy zaslechnou zavřesknutí v pravdě, toť den bude vystoupení (z hrobů):

(43) Myť zajisté křísíme i umrtvujeme a k nám vede (cesta) návratu.

(44) V den, kdy rozpoltí se země nad nimi — toť shromáždění bude pro nás snadné.

(45) My nejlépe víme, co říkají a ty nejsi nad nimi násilníkem. Tudíž napomínej Koránem ty, kdož bojí se výhrůžných slibů mých.